Východokaribské státy
Východokaribský dolar spojuje osm ostrovních států východního Karibiku od roku 1965, kdy nahradil západoindický dolar. Společná měna Antiguya a Barbudy, Dominiky, Grenady, Svaté Lucie, Svatého Vincenta a Grenadín, Svatého Kryštofa a Nevisu, Anguilly a Montserratu představuje jedinečný příklad regionální monetární unie mimo Evropu. Mince vydávané Východokaribskou centrální bankou nesou tradičně podobu britské královny a symboly regionu, přičemž jejich vzácnost na evropském trhu je umocněna omezeným nákladem určeným pro malé ostrovní populace.
Řazení produktů
Výpis produktů
Ovládací prvky výpisu
Monetární unie malých ostrovních států
Východokaribská měnová unie vznikla roku 1965 jako pokračování tradice západoindického dolaru z roku 1949. Osm členských teritorií s celkovým počtem obyvatel kolem 650 tisíc používá společnou měnu řízenou Východokaribskou centrální bankou se sídlem v Saint John's na Antiguě. Kurz je pevně vázán na americký dolar v poměru 2,7:1, což zajišťuje stabilitu v regionu závislém na turismu a zemědělském vývozu.
Designové prvky karibské identity
Mince východokaribských států zobrazují na líci portrét britské královny jako hlavy státu, zatímco ruby nesou typické symboly regionu. Deseticent zobrazuje zlatý ibis, dvaceticinco centů karibskou růži, jednodolarová mince pak plachetnici - symbol námořní tradice ostrovů. Pamětní emise často připomínají místní flóru a faunu, včetně kolibříků, mořských želv či tropických ryb charakteristických pro korálové útesy.
Ražba a oběh v omezeném nákladu
Naprostá většina východokaribských mincí je ražena v kanadské mincovně Royal Canadian Mint v Ottawě, menší část pak v britské Royal Mint. Roční náklady běžných mincí se pohybují mezi 10 tisíci až 100 tisíci kusy podle nominální hodnoty, což je výrazně méně než u kontinentálních měn. Pamětní mince bývají limitovány na pouhých 5-15 tisíc kusů, především kvůli malému místnímu trhu sběratelů.
Sběratelská vzácnost mimo region
Do Evropy se východokaribské mince dostávají jen sporadicky prostřednictvím turistů nebo specializovaných dovozců. Jejich dostupnost je tak výrazně omezená oproti běžnějším americkým či kanadským emisím. Nejžádanější jsou kompletní sady z prvních let ražby 1965-1970, kdy se ustalovala ikonografie nové měny, a pamětní mince k výročím nezávislosti jednotlivých ostrovů z osmdesátých let dvacátého století.