Britská západní Afrika
Britská západní Afrika představuje fascinující kapitolu koloniální měnové historie, kdy mezi lety 1907-1958 sloužila společná měna pro čtyři západoafrické kolonie - Gambie, Sierry Leone, Zlatého pobřeží a části Nigérie. Mince ražené pro tento rozsáhlý region nesou charakteristické označení „British West Africa" a královské portréty od Eduarda VII. po Alžbětu II. Jejich vzácnost vyplývá z relativně krátkého období existence tohoto měnového systému a následného rozdělení na samostatné státy. Dnes patří tyto mince mezi vyhledávané kusy dokumentující poslední období britské koloniální expanze v Africe.
Řazení produktů
Výpis produktů
Ovládací prvky výpisu
Historický kontext měnové unie
Britská západoafrická měnová unie vznikla roku 1907 jako praktické řešení pro správu čtyř různých kolonií. Crown Agents for the Colonies zavedli jednotnou měnu nahrazující dosavadní směsici britských, místních a německých platidel. Systém fungoval na základě zlatého standardu s vazbou na britskou libru v poměru 1:1. Mince se razily v nominálech 1/10, 1/2, 1, 3, 6 penců a 1 šiling, přičemž nejmenší nominály byly měděné, střední ze stříbra a šiling z niklu.
Charakteristické rysy a označení
Na líci všech mincí se objevuje portrét vládnoucího panovníka - Eduarda VII. (1907-1910), Jiřího V. (1911-1936), Jiřího VI. (1936-1952) a Alžběty II. (1952-1958). Rub obsahuje nominální hodnotu obklopenou nápisem „British West Africa" a palmovou ratolest jako symbol regionu. Mince z období první světové války obsahují méně stříbra kvůli úsporným opatřením. Ražba probíhala v Royal Mint v Londýně a v letech 1943-1947 také v Bombaji, což je patrné z charakteristického písmene „B" na minci.
Vzácnost podle období a nominálů
Nejvzácnější jsou mince z roku 1907 - prvního roku ražby, kdy vzniklo pouze 240 000 kusů šilinkových mincí. Během druhé světové války se náklady zvýšily na více než 2 miliony kusů ročně kvůli zvýšené poptávce. Mince s portrétem Jiřího VI. z období 1936-1945 patří mezi nejběžnější, zatímco kusy Alžběty II. z krátkého období 1952-1958 jsou vzácnější. Stříbrné mince z let 1913-1919 obsahují pouze 92,5% stříbra místo původních 95% kvůli válečným úsporám.
Ukončení unie a následky
Rozpad měnové unie začal roku 1958, kdy Gana jako první získala nezávislost a zavedla vlastní měnu. Následovala Sierra Leone (1961), Nigérie (1960) a nakonec Gambie (1965). Poslední mince Britské západní Afriky se razily roku 1958, čímž skončila 51letá historie tohoto měnového systému. Dnes tyto mince dokumentují nejen numismatickou, ale i politickou historii dekolonizace Afriky a představují jedinečný doklad o fungování nadnárodní měnové unie v koloniálním kontextu.