Baden-Baden
Vévodství Baden-Baden představuje jeden z nejzajímavějších příkladů německé teritoriální numismatiky 17. až 19. století. Po rozdělení markrabství Baden v roce 1535 vznikla samostatná linie Baden-Baden, která si až do roku 1771 udržela právo ražby vlastních mincí. Markrabata Ludvík Vilém, Karel II. či Leopold razili převážně stříbrné tolary, krejcary a drobné mince s charakteristickými erby a portréty. Po vymření mužské linie v roce 1771 připadlo území Baden-Durlach, čímž skončila éra samostatné měny tohoto malého, ale numismaticky bohatého státečku.
Markrabata a jejich ražby 1535-1771
Samostatné vévodství Baden-Baden vzniklo rozdělením původního markrabství mezi bratry Bernardem III. a Arnoštem. Numismaticky nejaktivnější byl markrabě Ludvík Vilém (1677-1707), který razil nejenom běžné krejcary a 3-krejcarové mince, ale také reprezentativní tolary s vlastním portrétem. Jeho syn Karel II. (1707-1738) pokračoval v ražbě stříbrných nominálů, přičemž jeho mince často nesou letopočty 1720-1730 a vyznačují se vysokou ryzostí stříbra 750/1000.
Posledním významným emitentem byl markrabě Leopold (1738-1771), jehož ražby z období rakouského dědictví jsou dnes mezi sběrateli obzvláště vyhledávané. Jeho dvou-krejcarové mince z roku 1764 patří k nejčastěji dražených kusům baden-badenské numismatiky.
Charakteristické znaky a typologie
Baden-badenské mince se vyznačují specifickou ikonografií - na aversu obvykle portrét panovníka s latinským nápisem, na reverzu erb s korunkou a označením nominální hodnoty. Tolary nesou charakteristický nápis "MARCHIO BADENSIS" s přídavkem "Baden". Materiálově dominuje stříbro, měděné mince jsou vzácnější a zlaté emise prakticky neexistují.
Zajímavostí jsou kombinované ražby s motivy sakrálních památek regionu - například katedrála ve Speyer nebo klášter Lichtenthal. Tyto kusy vznikaly při příležitosti církevních svátků a dnes dosahují hodnot 15 000-25 000 korun podle stavu zachování.
Sběratelský potenciál a vzácnost
Celková produkce baden-badenských mincí byla vzhledem k velikosti území velmi omezená. Kompletní sbírka všech nominálů a ročníků čítá přibližně 120 různých typů. Nejběžnější jsou krejcary z let 1730-1750, jejichž současná tržní hodnota se pohybuje kolem 3 000-5 000 korun. Vzácné tolary markraběte Leopolda však mohou dosáhnout hodnot přes 40 000 korun, zejména v kvalitách XF a lepších.