5 Kronen
Pětkorunové mince Františka Josefa I. představují vrchol rakousko-uherské měnové reformy z roku 1892, kdy byla zavedena zlatá koruna jako nová jednotka monarchie. Tyto stříbrné mince o hmotnosti 24 gramů a ryzosti 900/1000 se staly základním kamenem každodenních plateb ve všech zemích dvojmonarchie. Ražené v období 1892-1907 v mincovnách ve Vídni, Kremnici i Budapešti nesou charakteristický profil stárnoucího císaře a uherský státní znak s korunou svatého Štěpána. Jejich vysoký náklad činil celkem přes 200 milionů kusů, což z nich dělá dnes nejdostupnější reprezentanty korunové měny pro začínající sběratele.
Řazení produktů
Výpis produktů
Ovládací prvky výpisu
Vznik korunové měny a pětkorunáče
Měnová reforma z 19. srpna 1892 ukončila éru zlatníkového systému a zavedla novou zlatou korunu dělenou na 100 haléřů. Pětkorunové mince měly nahradit dosavadní zlatníky v poměru 2 koruny za 1 zlatník. Císař František Josef I. osobně schválil návrhy od dvorního rytce Stefana Schwartze, který vytvořil ikonický portrét panovníka s charakteristickými licousy a vojenskou uniformou. První ražba proběhla 15. listopadu 1892 ve vídeňské mincovně pod dohledem ředitele Eduarda Bergmanna.
Technické parametry a materiál
Pětkorunáče měří přesně 36 milimetrů v průměru při tloušťce 2,7 milimetru. Jejich hmotnost 24 gramů odpovídá složení 900 dílů stříbra a 100 dílů mědi, což zajišťovalo dostatečnou tvrdost pro cirkulaci. Hrana mince nese nápis „VIRIBUS UNITIS" - osobní motto Františka Josefa I. Líc zobrazuje pravý profil císaře s nápisem „FRANZ JOSEPH I KAISER VON OESTERREICH KOENIG VON UNGARN", zatímco rub ukazuje uherský erb s korunou a letopočtem.
Ražební místa a varianty
Nejvíce kusů vzniklo ve Vídni (značka A), následovala Kremnica s označením KB a Budapešť (značka KB od roku 1896). Vzácnější jsou exempláře z let 1892-1894, kdy se ještě dolaďovala technologie ražby. Sběratelsky zajímavé jsou kusy s různými variantami korunky na rubu - existují tři typy lišící se detaily v klenotnictví. Nejcennější jsou prototypy z roku 1892 s odlišným nápisem na hraně, kterých se zachovalo pouze několik desítek exemplářů v muzeích.
Oběhová role a ekonomický význam
Pětkorunáče tvořily páteř maloobchodních plateb v celé monarchii. V roce 1900 představovaly denní mzdu továrního dělníka, za pět korun si občan mohl koupit dva kilogramy chleba nebo litr kvalitního vína. Jejich masové ražby pokračovaly až do roku 1907, kdy je postupně nahrazovaly bankovky nižších nominálů. Celkový náklad překročil 215 milionů kusů, přičemž nejvíce bylo vyraženo v roce 1900 - téměř 35 milionů exemplářů.
Současná sběratelská hodnota
Běžné ročníky v průměrném stavu lze dnes pořídit za 300-800 korun, zatímco exempláře ve stavu velmi jemný dosahují tisícovky. Klíčové ročníky 1892 a 1893 v nejvyšších stupních zachování překračují hodnotu 5000 korun. Investičně zajímavé jsou kompletní sady všech ročníků a mincoven, jejichž hodnota neustále roste díky rostoucímu zájmu o rakousko-uherskou numismatiku mezi slovenskými a maďarskými sběrateli.