10 Kronen
Zlatá desetikoruna představuje vrchol rakousko-uherské měnové reformy z roku 1892. Tato mince z ryzího zlata byla ražena od roku 1896 až do propuknutí první světové války v roce 1914. S hmotností 3,39 gramu a ryzostí 900/1000 patřila mezi nejmenší zlaté nominály monarchie. František Josef I. na ní vystupuje v charakteristickém profilu pozdního období své vlády, kdy už nenosil vavřínový věnec, ale pouze holou hlavu s typickými licousy.
Řazení produktů
Výpis produktů
Ovládací prvky výpisu
Vznik korunové měny a role desetikoruny
Zavedení korunové měny v roce 1892 znamenalo konec éry zlatníků a přechod k modernějšému měnovému systému. Desetikoruna byla nejmenším zlatým nominálem nové soustavy, následovaná dvacetikorunou a stovkou. Její vznik souvisel s potřebou sjednotit peněžní systém celé monarchie a přizpůsobit ho evropským standardům. Mincovna ve Vídni začala s ražbou této mince v roce 1896, přičemž každý rok vykazoval odlišné náklady podle hospodářské situace.
Technické parametry a rozpoznávací znaky
Desetikoruna měří v průměru 19 milimetrů a váží přesně 3,387 gramu. Zlato má ryzost 900/1000, což odpovídalo tehdejšímu standardu pro oběžné zlaté mince. Na líci najdeme pravostranný profil císaře s nápisem „FRANZ JOSEPH I. KAISER VON ÖSTERREICH", na rubu pak rakousko-uherský erb s hodnotou „10 KRONEN" a letopočtem. Hrana mince je hladká, na rozdíl od dvacetikoruny, která měla vroubkovanou hranu.
Náklady a vzácnost jednotlivých ročníků
Nejčastějším ročníkem je rok 1909 s nákladem přes 2,8 milionu kusů, zatímco nejméně bylo vyraženo v roce 1896 - pouhých 61 tisíc exemplářů. Rok 1912 vyniká nákladem 2,5 milionu kusů, což z něj činí druhý nejběžnější ročník. Výroba byla ukončena v roce 1914 s vypuknutím války, kdy monarchie přešla na papírové peníze kryté válečnou půjčkou.
Investiční aspekty zlatých desetikorun
Díky malé velikosti a přesně definované hmotnosti zlata představují desetikoruny vhodný způsob investice do drahých kovů po menších částkách. Obsahují 3,048 gramu čistého zlata, což odpovídá zhruba jedné desítině unce. Jejich prémium nad cenou zlata se pohybuje obvykle mezi 8-15 procenty, přičemž vzácnější ročníky jako 1896 nebo 1901 dosahují výrazně vyšších hodnot pro sběratele.