10 Heller
Desetihaléřové mince období Františka Josefa I. představují nejmenší nominál korunové měny zavedené v roce 1857. Tyto drobné mince z niklu se razily od roku 1892 až do roku 1916 a staly se nedílnou součástí každodenního placení v celé monarchii. Jejich jednoduché provedení s císařským orlem a nominální hodnotou kontrastuje s bohatě zdobenými většími mincemi té doby, přesto však nesou typické znaky rakousko-uherské numismatiky. Pro sběratele představují dostupný způsob, jak získat autentický kus historie z posledních desetiletí Habsburské vlády.
Řazení produktů
Výpis produktů
Ovládací prvky výpisu
Vznik desetihaléřů v rámci měnové reformy
Desetihaléřové mince vznikly jako součást rozsáhlé měnové reformy z roku 1857, kdy byla zavedena nová korunová měna s desetinným dělením. Původní systém založený na konvenčních mincích byl nahrazen moderním uspořádáním, kde 1 zlatník obsahoval 100 krejcarů, později přejmenovaných na haléře. Právě 10 haléřů se stalo základní drobnou mincí pro každodenní obchod, zejména po roce 1892, kdy začala jejich pravidelná ražba z niklu.
Mincovna ve Vídni razila tyto drobné nominály ve velkých nákladech - ročně se vyrábělo několik milionů kusů, aby pokryly potřebu celé monarchie od Čech po Halič. Technologie ražby niklu vyžadovala speciální postupy, protože tento kov byl tvrdší než tradiční měď používaná pro drobné mince.
Výtvarné provedení a symbolika
Líc desetihaléřové mince zdobí jednohlavý rakouský orel s rozpjatými křídly, korunovaný císařskou korunou. Kolem dokola se vine nápis "FRANZ JOSEPH I KAISER" s letopočtem ražby. Rub obsahuje nominální hodnotu "10 HELLER" obklopenou vavřínovým věncem, symbol vítězství a slávy. Pod nápisem se nachází značka mincovny - většinou vídeňská.
Jednoduchost designu odpovídala praktickému účelu mince - měla být snadno rozeznatelná i při rychlém placení. Průměr 21 milimetrů a hmotnost 3,5 gramu činily z desetihaléře ideální drobnou minci pro každodenní použití.
Varianty a vzácné ročníky
Mezi lety 1892-1916 se vyskytují různé varianty desetihaléřových mincí s odlišnými detaily v provedení orla či písmen. Nejčastější jsou ročníky 1893-1895 a 1907-1915, kdy probíhala intenzivní ražba. Vzácnější jsou exempláře z let 1892, 1896 a 1916 - posledního roku Františka Josefa I.
Zajímavostí jsou chybné ražby s posunutým nápisem nebo nedokonalým orlem, které dnes představují vyhledávané sběratelské kusy. Některé exempláře nesou stopy po cirkulaci v různých částech monarchie, což dokládá jejich široké geografické rozšíření.
Investiční potenciál a sběratelská hodnota
Desetihaléřové mince Františka Josefa I. patří mezi dostupné sběratelské položky s cenou obvykle mezi 50-200 korunami za běžné kusy v dobrém stavu. Vzácnější ročníky nebo exempláře v nedotčené kvalitě mohou dosahovat hodnot přes 500 korun. Pro začínající sběratele představují ideální vstup do světa rakousko-uherské numismatiky bez vysokých finančních nároků.
Rostoucí zájem o předměty z období monarchie postupně zvyšuje hodnotu i těchto drobných mincí, zejména kompletních sad všech ročníků v kvalitním provedení.