1 Heller
Nejmenší nominál korunové měny - 1 heller představoval základní stavební kámen každodenních plateb v období vlády Františka Josefa I. Tyto nenápadné bronzové mince z let 1892-1916 byly raženy v obrovských nákladech přesahujících miliardy kusů, což z nich činí dostupné, avšak historicky významné svědky běžného života v pozdní habsburské monarchii. Rakousko-uherská koruna zavedená roku 1892 rozdělila měnový systém na 100 hellerů, přičemž jeden heller dokázal zakoupit základní potraviny či noviny.
Řazení produktů
Výpis produktů
Bronzová drobná mince každodenního života
Hellery o nominální hodnotě 1 byly vyráběny z bronzu o hmotnosti 2 gramy a průměru 17 milimetrů. Na averzu nesou portrét císaře Františka Josefa I. s opisem „FRANZ JOSEPH I KAISER VON ÖSTERREICH KÖNIG VON UNGARN", zatímco revers zobrazuje dvouocasého lva a hodnotu „1 HELLER". Tyto mince ražila vídeňská mincovna nepřetržitě od zavedení korunové měny v roce 1892 až do roku 1916, kdy císař zemřel.
Masová produkce pro každodenní potřeby
Náklady jednotlivých ročníků dosahují astronomických čísel - například v roce 1894 bylo vyraženo přes 200 milionů kusů, v roce 1908 dokonce 280 milionů kusů. Celková produkce hellerů během 24 let vlády přesáhla 4 miliardy kusů, což odpovídalo obrovským potřebám 52milionové monarchie. Kupní síla jednoho helleru umožňovala zakoupit kousek chleba, porci polévky v lidové kuchyni nebo výtisk denního tisku.
Vzácnější ročníky mezi běžnými emisemi
Mezi nejnižšími nominály se nacházejí relativně vzácné ročníky - zejména 1892 s nákladem pouze 40 milionů kusů jako první rok emise, či 1915 s nákladem 60 milionů kusů z válečného období. Tyto ročníky v zachovalých stavech dosahují výrazně vyšších cen než běžné emise z let 1894-1912. Sběratelsky zajímavé jsou také varianty s drobnými odchylkami v rytectví či ražbě.
Autenticita a zachování bronzových hellerů
Pravost hellerů ověřujeme kontrolou hmotnosti, magnetických vlastností bronzu a kvality rytectví císařského portrétu. Falzifikáty jsou vzácné kvůli nízké hodnotě originálu. Bronz má tendenci k oxidaci a tvorbě patiny, přičemž nejzachovalejší kusy pocházejí ze zakonzervovaných nálezů nebo dlouhodobě uložených zásob. Čištění bronzových hellerů silnými prostředky snižuje jejich sběratelskou hodnotu.