1 fillér
Nejmenší nominál korunové měny představuje fascinující příklad hospodářské politiky Rakouska-Uherska na přelomu 19. a 20. století. Mince o hodnotě 1 fillér, ražená od roku 1892 až do roku 1914, byla vyrobena z bronzu a díky své nepatrné kupní síle se dostala do oběhu ve velkých nákladech. Přestože šlo o nejnižší denominaci, její produkce dosáhla astronomických čísel – jen v roce 1912 bylo vyraženo přes 150 milionů kusů. Dnes představují tyto drobné mince zajímavý segment pro sběratele zaměřené na kompletní série či numismatiky hledající dostupné vstupy do rakousko-uherské tematiky.
Řazení produktů
Výpis produktů
Ovládací prvky výpisu
Zavedení fillérového systému v roce 1892
Korunová měna, oficiálně zavedená 11. srpna 1892, přinesla desetinné dělení s korunou rozdělenou na 100 fillérů. Mince 1 fillér patřila mezi první denominace nového systému a nahradila složitý zlatníkový systém, kde byla koruna dělena na 100 krejcarů. Nová měna měla stabilizovat hospodářství monarchie a usnadnit obchodní vztahy s ostatními evropskými zeměmi. Fillér dostal své jméno podle starší uherské měnové jednotky, což mělo symbolicky propojit rakouskou a uherskou část monarchie.
Mincovna ve Vídni zahájila ražbu 1 fillérových mincí již v prosinci 1892, přičemž první náklady dosáhly 50 milionů kusů ročně. Technicky byly mince vyrobeny z bronzu o složení 95% mědi, 4% cínu a 1% zinku, což zajišťovalo dostatečnou odolnost při nízkých nákladech na výrobu.
Designové provedení a technické parametry
Na líci mince se nachází rakousko-uherský orel s hlavou otočenou doprava, obklopený nápisem „AUSTRO-HUNGARIA". Rub zobrazuje nominál „1 FILLÉR" umístěný ve věnci z dubových listů, doplněný letopočtem ražby. Průměr mince činí přesně 17,5 mm při hmotnosti 1,67 gramu.
Rytecký návrh vytvořil Anton Scharff, přední medailér vídeňské mincovny, který se specializoval na drobné denominace. Scharff upravil klasické zobrazení dvojhlavého orla tak, aby bylo čitelné i při miniaturních rozměrech mince. Kvalita ražby byla i přes masovou produkci pozoruhodně vysoká, což dokládá technickou vyspělost rakousko-uherských mincoven na počátku 20. století.
Náklady a vzácnost jednotlivých ročníků
Největší náklady byly raženy v letech 1908-1912, kdy roční produkce překročila 100 milionů kusů. Rekordní rok 1912 přinesl náklad 156 780 000 kusů, což z něj činí jeden z nejhojněji ražených rakousko-uherských mincí vůbec. Naopak vzácnější jsou ročníky 1892 (první rok ražby s nákladem 32 milionů), 1895 (28 milionů) a závěrečný rok 1914 (42 milionů kusů).
Sběratelsky nejcennější jsou kusy ve stavu nevyužitý lesk, zejména z let 1892, 1895 a 1914. Běžné ročníky v průměrném stavu představují dostupnou možnost pro začínající sběratele, zatímco kompletní série všech 21 ročníků ve vyšších stupních zachovalosti dosahuje zajímavých částek na numismatickém trhu.