Žetony za práci
Pracovní žetony představují fascinující kapitolu průmyslové historie střední Evropy. Od roku 1850 vydávaly továrny, doly a zemědělské statky tisíce různých žetonů jako náhradu mzdy nebo důkaz odvedené práce. Tyto kovové svědky sociálních proměn 19. a počátku 20. století dnes patří mezi nejrychleji rostoucí sběratelské oblasti. Moravskoslezské železárny razily žetony s hodnotou až 10 korun, zatímco textilky na Liberecku používaly drobné žetony pouze za jeden groš.
Systém továrních platidel před rokem 1914
Pracovní žetony vznikly z praktické potřeby výplaty v odlehlých průmyslových oblastech, kde chyběly banky. Vítkovické železárny začaly razit vlastní žetony již v roce 1853, následovaly cukrovary na Táborsku a uhelné doly v Ostravě. Nejčastěji se používaly mosazné žetony s vypouklým nápisem jména firmy a nominálu. Zinkové varianty razily především textilní fabriky během válečné nouze let 1917-1918.
Regionální rozdíly a materiály žetonů
České země používały převážně žetony z mosazi a alpaky, zatímco slovenské podniky preferovaly železné žetony. Průměr se pohyboval mezi 18-32 mm, hmotnost 2-8 gramů. Baťovy závody v Zlíně vydaly mezi lety 1925-1932 celkem 47 různých typů žetonů, včetně vzácného hliníkového kusu za 50 haléřů. Nejdražší současné realizace dosahují u vzácných exemplářů z Moravských chemických závodů až 15 000 korun.
Identifikace a hodnocení stavu
Autentické žetony poznáte podle ostrých hran razidel a přirozené patiny. Falzifikáty často vykazují nevýrazné reliéfy a umělé stárnutí. Klíčové jsou detaily firemních znaků - například žeton Poldiny huťě musí obsahovat všech osm paprsků ve firemním logu. Nejlépe zachované kusy mají všechny nápisy čitelné a nepoškozený okraj. Koroze u železných žetonů hodnotu drasticky snižuje, zatímco u mosazných je přípustná mírná oxidace.