Žetony na přepravu
Dopravní žetony představují unikátní průsečík numismatiky a historie městské dopravy. Tyto praktické platební prostředky sloužily od konce 19. století jako alternativa k drobným mincím při placení jízdenek v tramvajích, autobusech či dokonce lodní dopravě. Každý žeton nese označení konkrétní dopravní společnosti, často doplněné o nominální hodnotu, logo nebo městský erb. Materiálové provedení sahá od jednoduchých hliníkových disků po precizně ražené mosazné kusy s detailními motivy. Sběratelsky jsou dopravní žetony mimořádně zajímavé právě díky své regionální specifičnosti a technické rozmanitosti výrobních postupů.
Řazení produktů
Výpis produktů
Ovládací prvky výpisu
Materiály a výrobní techniky dopravních žetonů
Většina dopravních žetonů byla vyráběna z praktických důvodů odolnosti a nízkých nákladů. Nejčastějším materiálem byla mosaz, která poskytovala dostatečnou tvrdost proti opotřebení a zároveň umožňovala kvalitní ražbu detailů. Hliníkové žetony se objevovaly zejména během válek, kdy byly strategické kovy potřeba jinde. Železné varianty, často pozinkované proti korozi, používaly menší dopravní společnosti. Rozměry se standardně pohybovaly mezi 20-25 mm v průměru, přičemž tloušťka nepřesahovala 2 mm kvůli manipulaci v automatických sběračích.
Chronologie evropských dopravních systémů
První organizované systémy žetonů se objevily v Londýně již v roce 1870 pro omnibusovou dopravu. Německé města následovala v 80. letech 19. století, kdy vznikly standardizované žetony pro koňské tramvaje. Rakousko-uherská monarchie zavedla jednotné žetony pro městskou dopravu v roce 1891, přičemž Praha získala vlastní žetonový systém až v roce 1905. Francouzské „jetons de transport" dosáhly nejvyšší umělecké úrovně kolem roku 1925, kdy začaly používat detailní motivy městských dominant. Systém přežil až do zavedení magnetických karet v 90. letech 20. století.
Identifikace a datování podle designových prvků
Správné určení stáří žetonu vyžaduje znalost evoluce dopravních společností a jejich grafických stylů. Žetony z období před rokem 1920 obsahují často latinské nápisy a císařské symboly. Art deco prvky se objevují mezi lety 1925-1940, zatímco socialistické země používaly od 50. let jednoduché geometrické vzory. Západoevropské žetony z 60. let již obsahují moderní typografii a abstraktní loga. Rozlišovací znaky autenticity zahrnují správnou tloušťku okrajů, kvalitu ražby čísel a absence mechanického opotřebení na místech, kde by při skutečném používání vzniknout nemohlo.
Regionální sběratelské trendy a vzácnost
Nejcennější jsou žetony zaniklých dopravních společností, zejména z období 1890-1920. Rakousko-uherské tramvajové žetony z Prahy dosahují na aukcích částek přes 15 000 Kč za kus ve stavu UNC. Německé stadtbahn žetony z 30. let jsou ceněny pro svou technickou preciznost a dochování v nízkých počtech. Francouzské žetony pařížského metra z období 1945-1970 tvoří samostatnou sběratelskou kategorii díky častým designovým změnám. Nejvzácnější exempláře pocházejí z pokusných emisí nebo krátkodobě fungujících dopravních linek, kde se náklady pohybovaly pouze v řádu stovek kusů.