Tabatěrky, dózy na šňupací tabák
Tabatěrky a dózy na šňupací tabák představují rafinované sběratelské předměty z 18. a 19. století, kdy šňupání tabáku patřilo mezi nejvyhledávanější společenské rituály vyšší společnosti. Tyto miniaturní umělecké díla vznikaly v rukou nejzručnějších řemeslníků své doby – zlatníků, stříbrníků a emailérů, kteří do každého kusu vkládali mistrovskou práci hodnou dvorských dílen. Materiálová rozmanitost sahá od vzácných drahých kovů přes porcelán až po exotické dřevo a slonovou kost, přičemž nejcennější exempláře nesou podpisy renomovaných mistrů jako Johann Christian Neuber nebo Pierre-François Drais.
Řazení produktů
Výpis produktů
Konec 19. století.
Konec 19. století.
Konec 19. století.
Ovládací prvky výpisu
Aristokratické dědictví šňupacích rituálů
Zlatý věk tabatěrek započal kolem roku 1720 ve Francii, kdy Ludvík XV. učinil šňupání tabáku dvorním standardem. Nejluxusnější kusy vznikaly v pařížských dílnách mistrů jako Jean Ducrollay nebo Jean-Joseph Barriere, jejichž práce dosahují dnes na aukcích částek přesahujících 150 000 eur. Vídeňské dvorské dílny 19. století proslavily techniku guilloche – rytého dekoru vytvářeného speciálními stroji, který dodnes zůstává poznávacím znamením rakouských tabatěrek období Františka Josefa I.
Materiálové mistrovství evropských dílen
Nejcennější tabatěrky vznikály ze zlata 18 karátů s aplikacemi smaltu en plein – techniky, při níž celý povrch pokrývá průsvitný barevný email. Drážďanská dílna Johanna Christiana Neubera vyvinula kolem roku 1775 unikátní mozaikovou techniku používající více než 80 druhů drahých kamenů současně. Stříbrné exempláře nesou často puncovní značky významných mincoven – vídeńské tabatěrky označené písmenem „A" pochází z let 1806-1807, kdy měly hmotnost přesně 85 gramů podle císařského nařízení.
Identifikace autentických exemplářů
Originální tabatěrky 18. století vykazují specifické znaky stárnutí – patina na mosazných pantech má nazelenalý odstín, zatímco novodobé napodobeniny vykazují rovnoměrně tmavé zbarvení. Pravé francouzské tabatěrky nesou miniaturní puncovní značky ve tvaru korunky umístěné na vnitřní straně víčka, přičemž pařížské exempláře z let 1780-1790 mají charakteristický závěs o šířce přesně 3,2 milimetru. Německé tabatěrky z období kolem roku 1850 obsahují skrytý mechanismus víčka aktivovaný lehkým stisknutím pravé strany – detail, který novodobé kopie nedokážou věrně reprodukovat.