Slezsko
Slezské mince představují fascinující kapitolu středoevropské numismatiky, která odráží složité politické změny v této strategicky významné oblasti. Od 14. století, kdy se Slezsko stalo součástí Koruny české, až po habsburské panování, sledujeme jedinečnou ražbu ovlivněnou jak českými tradicemi, tak německým kulturním prostředím. Slezské vévodství vytvářelo vlastní mincovní emise s charakteristickými heraldickými motivy a nápisy, které dnes patří mezi nejvyhledávanější kusy sběratelů středoevropských mincí.
Řazení produktů
Výpis produktů
Vývoj slezského mincovnictví pod českou korunou
Po získání Slezska Janem Lucemburským roku 1327 vznikl v regionu specifický mincovní systém kombinující české standardy s místními tradicemi. Hlavní mincovny v Opavě, Vratislavi a Lehnici razily groše podle českého vzoru, ale s charakteristickými slezskými erby. Pražský groš zde sloužil jako vzor pro místní ražbu, přičemž slezské groše obsahovaly obvykle 3,5-4,2 gramu stříbra ryzosti 750-800 tisícin.
Opavské vévodství pod vládou Přemyslovců vytvořilo nejkvalitnější mince regionu. Václav I. Opavský zavedl roku 1377 ražbu vlastních zlatých dukátů, které patřily mezi nejryzejší v tehdejší Evropě. Tyto kusy s hmotností 3,49 gramu a ryzostí 986 tisícin jsou dnes extrémně vzácné - známo je pouze 12 exemplářů.
Habsburské období a transformace ražby
Po roce 1526 přešlo slezské mincovnictví pod přímou kontrolu Ferdinanda I. Habsburského. Nová správa standardizovala váhové normy podle rakouských předpisů a zavedla jednotné motivy s habsburským orlem. Mincovna ve Vratislavi se stala hlavním centrem ražby pro celé Slezsko s roční produkcí přes 200 000 mincí různých nominálů.
Nejzajímavější jsou tolary Rudolfa II. z let 1576-1612, které zobrazují slezskou orlici s rozepjatými křídly a nápisem "SILESIAE DVCAT". Tyto kusy vážící 28,8 gramu obsahovaly 833 tisícin čistého stříbra a sloužily jako hlavní obchodní mince regionu. Dochovaných exemplářů existuje odhadem 3 000 kusů ve všech stupních zachování.
Výjimečné kipper-periode emise
Období třicetileté války přineslo do Slezska fenomén "kipper-periode" - ražbu mincí se sníženou ryzostí. Mezi lety 1619-1623 klesla kvalita stříbrných mincí dramaticky, někdy až na 200 tisícin ryzosti. Tyto nouzové emise s charakteristickými znaky opotřebení a koroze představují důležité historické dokumenty válečné ekonomiky.
Nejcennější jsou dukáty Ferdinanda II. z opavské mincovny ražené roku 1621, které zachovaly původní zlatou ryzost 986 tisícin navzdory obecnému trendu. Jejich výroba byla omezena na pouhých 500 kusů, což je činí dnes jedněmi z nejvzácnějších slezských mincí vůbec.