Regionální ražby
Regionální ražby francouzských mincí představují fascinující kapitolu evropské numismatiky, která odráží složitou historii decentralizované správy a místních mint. Od 14. století až do roku 1878, kdy byla centralizace dokončena, fungovalo ve Francii více než 70 provinčních mincoven, z nichž každá vyráběla mince s vlastními rozlišovacími znaky. Mincovny v Lyonu označovaly své produkty písmenem D, zatímco Bordeaux používalo písmeno K a Rouen značku B. Tyto drobné, ale klíčové detaily činí francouzské regionální mince předmětem intenzivního studia sběratelů, kteří v nich hledají nejen historickou hodnotu, ale i vzácné varianty s nízkými náklady ražby.
Řazení produktů
Výpis produktů
Ovládací prvky výpisu
Mincovní značky jako klíč k identifikaci
Francouzské regionální mince lze rozpoznat podle specifických značek umístěných na reversu nebo aversu. Mezi nejvýznamnější patřily mincovny v Paříži (bez značky nebo A), Aix-en-Provence (&), Amiens (X), Bayonne (L), La Rochelle (H) nebo Toulouse (M). Každá značka má svůj příběh – například mincovna v Lille používala značku W až do své likvidace v roce 1857, zatímco Perpignan označoval své mince písmenem Q až do roku 1837. Pro sběratele představují právě tyto detaily možnost objevit vzácné kusy s omezeným nákladem ražby.
Technologie a materiály provinčních dílen
Regionální mincovny často používaly odlišné technologie než pařížská centrála, což vedlo k variabilitě v kvalitě a vzhledu mincí. Mincovna v Strasbourgu například přešla na parní lisy až v roce 1860, zatímco Marseille používalo ruční lisy ještě o dekádu déle. Tyto technologické rozdíly se projevují v ostřejších nebo naopak méně definovaných konturách písma a obrazů. Obsahy drahých kovů se také lišily – regionální dílny někdy používały stříbro o ryzosti 0,835 místo standardních 0,900, což dnes ovlivňuje jak sběratelskou, tak investiční hodnotu těchto kusů.
Vzácnost podle nákladů ražby
Nejmenší náklady měly obvykle mincovny v odlehlých regionech. Mint v Perpignanu razil v roce 1825 pouhých 15 000 kusů pětifrankových mincí, zatímco stejný nominal z Bayonne dosáhl nákladu pouze 8 400 kusů. Naproti tomu velké mincovny jako Lyon nebo Bordeaux vyráběly statisíce až miliony kusů ročně. Dnes se mince s náklady pod 20 000 kusů obchodují s prémií 200-400 % oproti běžným emisím z hlavních center. Nejcennější jsou kusy s náklady pod 5 000 kusů, které se na trhu objevují jen výjimečně.
Autentizace a padělky
Falzifikáty francouzských regionálních mincí se soustřeďují zejména na přidávání nebo změny mincovních značek u běžných kusů. Pravé značky jsou vyraženy současně s mincí a mají stejnou hloubku reliéfu jako ostatní prvky. Podezřelé jsou také kusy s neobvykle ostrými detaily u mincoven známých horší technologií. Hmotnostní tolerance francouzských regionálních mincí byly širší než u centrálních emisí – dvacetifrankové kusy mohly vážit 6,40-6,55 gramu oproti standardním 6,45-6,50 gramu z Paříže.