Řecko
Starověké řecké mince představují počátek evropského mincovnictví a patří mezi nejcennější antikvární sběratelské předměty vůbec. Od prvních elektronových razeb v Lýdii kolem roku 650 př. n. l. až po helénistické emise Alexandra Velikého z konce 4. století př. n. l. dokumentují tyto mince vzestup a úpadek celé civilizace. Stříbrné tetradrachmy z Athén s Athéninou hlavou a sovou, zlaté statéry Filipa II. Makedonského nebo bronzové mince řeckých kolonií na Sicílii dnes dosahují hodnot v desítkách tisíc korun. Jejich autenticita se ověřuje analýzou kovů, stylu rytiny a patiny – znalosti, které vyžadují roky studia antické numismatiky.
Řazení produktů
Výpis produktů
Ovládací prvky výpisu
Typologie a chronologie řeckých mincí
Řecké mincovnictví prošlo třemi hlavními obdobími. Archaické období (650-480 př. n. l.) charakterizují jednoduché motivy a nápisy, často jen první písmena názvu města. Klasické období (480-336 př. n. l.) přineslo mistrovská díla řeckého umění – tetradrachmy ze Syrakús s hlavou nymfy Arethusy nebo dekadrachmy ze Athén s Athénou Promachos. Helénistické období (336-30 př. n. l.) dominují portréty panovníků, zejména Alexandra Velikého a jeho následovníků Diadochů.
Nejcennější městské státy a jejich emise
Athénské „sovy" – stříbrné tetradrachmy s Athénou a sovou – patří mezi nejslavnější antické mince. Razily se od 6. století př. n. l. s čistotou stříbra 98% a hmotností 17,2 gramu. Korintské statéry s Pegazem dosahují na aukčních síních cen přes 200 000 korun za nejlépe zachované kusy. Mince z Aiginy s mořskou želvou byly první mezinárodně uznávanou měnou ve Středomoří. Makedonské zlaté statéry Filipa II. obsahovaly 8,6 gramu zlata ryzosti 950‰ a dodnes patří mezi nejžádanější investiční antické mince.
Ikonografie a symbolika božstev
Každé řecké město razilo mince se svými ochránnými božstvy. Athény zobrazovaly Athénu s korintskou helmou a sovu jako symbol moudrosti. Korint používal motiv okřídleného koně Pegaza, Aigina mořskou želvu odkazující na námořní obchod. Na sicilských mincích z Katany najdeme Apollóna s lyrou, ze Syrakús nymfu Arethusu obklopenou delfíny. Tyto motivy nebyły jen dekorativní – sloužily jako záruka ryzosti a váhy mince vydané konkrétním městem-státem.
Technologie ražby a materiály
Řečtí mincíři používali techniku ražby mezi dvěma kovovými razidly – spodním anverzním a vrchním reverzním. Stříbro pocházelo především z dolů v Laureiu u Athén, zlato z Lydie a Thrákie. Elektron, slitina zlata a stříbra, se využíval zejména v Malé Asii. Bronzové mince se razily hlavně pro místní obchod ve 4. a 3. století př. n. l. Váhový standard se lišil podle regionu – attický talent činil 26,2 kg, aiginský 37,8 kg.