Rakousy
Rakousy představují fascinující kapitolu evropské měnové historie, která se rozprostírá od středověkých denárů až po poslední ražby před vznikem moderního Rakouska. Tyto mince vypovídají o více než tisíciletém vývoji alpských oblastí, kde se střetávaly obchodní cesty mezi severem a jihem Evropy. Od arcivévodských tolárů 16. století přes barokní dukáty až po pozdní mince Habsburků - každý kus odráží politické změny a ekonomický rozkvět regionu, který po staletí ovlivňoval dění ve střední Evropě.
Řazení produktů
Výpis produktů
Ovládací prvky výpisu
Středověké počátky a první ražby
Nejstarší rakouské mince pocházejí z 10. století, kdy místní vévodové začali razit vlastní stříbrné denáry podle bavorského vzoru. Markgrafové rakouští, později arcivévodové, postupně rozšiřovali svá mincovní práva. Ve 12. století vznikají významné mincovny ve Vídni, Krumlově a Sankt Pöltenu. Charakteristické jsou ranné pfenigy s jednoduchými kříži a heraldickými motivy, jejichž hmotnost se pohybovala kolem 0,8 gramu stříbra.
Zlatý věk tolárů a dukátů
Období 16.-17. století znamená rozkvět rakouského mincovnictví. Arcivévodové Ferdinand I. a Ferdinand II. zavedli ražbu velkých stříbrných tolárů s portréty panovníků, které dosáhly hmotnosti až 28 gramů. Současně se rozvíjí výroba zlatých dukátů, zejména v mincovně Hall v Tyrolsku, kde využívali místní zlatonosné rudy. Tyto mince se vyznačují mimořádnou uměleckou kvalitou rytiny a vysokou ryzostí 986/1000 u zlatých kusů.
Habsburské měnové reformy
Marie Terezie a Josef II. provedli zásadní reorganizaci rakouského mincovnictví v 18. století. Zavedení nových nominálů - zwancigerů, šestnáctníků a konvenčních tolárů - sjednotilo měnový systém na celém území monarchie. Mincovny v Praze, Kremnici a Vídni začaly používat nové lisy a dosáhly nákladů až 2 miliony kusů ročně. Charakteristické jsou dvojhlavé orly a detailní portréty panovníků od rytců Antonína Widmana a Johanna Nepomuka Würtha.
Napoleonské války a jejich dopad
Během let 1792-1815 došlo k dramatickým změnám v rakouském mincovnictví. Inflace způsobená válečnými výdaji vedla k ražbě nouzových měděných mincí a papírových bankocentel. Zajímavé jsou mince z obležené Vídně roku 1809, kdy se razily kusy z konfiskovaného stříbra. Po vídeňském kongresu 1815 byla obnovena standardní ražba, ale s výrazně sníženou ryzostí stříbrných mincí na 833/1000.
Moderní éra a sběratelská hodnota
Období 1857-1918 přináší zavedení zlatníkové měny a jednotného systému s guldenem jako základní jednotkou. Vzácné jsou korunovační dukáty Františka Josefa I. z roku 1867, jejichž náklad byl pouze 1847 kusů. Dnešní sběratelé oceňují zejména zachovalé tolary z 16.-17. století, jejichž hodnota dosahuje desetitisíců korun, a zlaté dukáty, které reprezentují stabilní investiční příležitost s dlouhodobým růstovým trendem 5-8 % ročně.