Psí známky
Psí známky představují fascinující kapitolu vojenské historie, která spojuje praktickou potřebu identifikace vojáků s osobními příběhy tisíců mužů. První systematické používání identifikačních známek začalo během americké občanské války v 60. letech 19. století, kdy si vojáci sami vyráběli improvizované značky z dřeva nebo kovu. Moderní kovové psí známky se rozšířily během první světové války, kdy armády pochopily nutnost rychlé identifikace padlých a raněných. Každá známka nese unikátní kombinaci údajů - jméno, číslo, krevní skupinu nebo náboženské vyznání - a stala se nejen vojenským nástrojem, ale i cenným sběratelským objektem dokumentujícím osobní osudy vojáků různých konfliktů.
Řazení produktů
Výpis produktů
Ovládací prvky výpisu
Vývoj identifikačních známek v různých armádách
Americká armáda zavedla oficiální psí známky v roce 1906, původně z hliníku ve tvaru disku. Britské síly používaly od roku 1907 kruhové známky z vulkanizované vlákniny, zatímco německá armáda přešla na kovové identifikační štítky během první světové války. Československá armáda používala obdélníkové známky z pozinkovaného plechu s razidlem jednotky a osobním číslem. Sovětská armáda zavedla systém „medaljonu" - malé bakelitové pouzdro s papírem obsahujícím osobní údaje vojáka.
Technické provedení se lišilo podle národních standardů. Americké známky měly rozměry 50×28 mm s charakteristickým zářezem, britské kruhové známky měly průměr 38 mm, zatímco německé Erkennungsmarken měly oválný tvar 65×45 mm. Materiály zahrnovaly hliník, ocel, mosaz nebo speciální slitiny odolné korozi.
Sběratelská hodnota a autenticita vojenských známek
Hodnota psích známek závisí na historickém kontextu, vzácnosti a stavu zachování. Známky z první světové války dosahují cen 500-3000 Kč, zatímco exempláře z druhé světové války se pohybují mezi 300-1500 Kč. Zvláště cenné jsou známky padlých vojáků s dokumentovanou historií nebo známky z elitních jednotek jako SS, Waffen-SS nebo výsadkových sborů.
Při ověřování autenticity je klíčové zkontrolovat typ kovu, způsob ražby a font písma odpovídající danému období. Falzifikáty často vykazují nesprávný lesk povrchu, moderní typy kovů nebo anachronické údaje. Originální známky mají charakteristické opotřebení odpovídající věku a způsobu nošení.
Péče o historické vojenské identifikátory
Konzervace psích známek vyžaduje specifický přístup podle materiálu. Hliníkové známky čistíme jemně destilovanou vodou, ocelové exempláře můžeme ošetřit slabým roztokem kyseliny citrónové proti korozi. Důležité je vyhnout se abrazivním prostředkům, které by poškodily původní povrchovou úpravu nebo čitelnost textu. Skladování probíhá v suchém prostředí v archivních obalech odolných kyselinám.