Pravoslavné ikony
Pravoslavné ikony představují tisíciletou tradici sakrálního umění, která se rozvinula v Byzanci již v 6. století a rozšířila po celém pravoslavném světě. Tyto posvátné obrazy, malované temperou na dřevěných deskách podle přísných ikonografických kánonů, zachycují Krista, Matku Boží, svaté a významné biblické scény. Ruské ikony ze 16.-19. století, zejména z moskevské a novgorodské školy, dosahují na světových aukcích cen v řádech desítek tisíc eur. Jejich hodnotu určuje stáří, původ, zachovalost zlatých pozlátků a především dodržení tradičních ikonografických pravidel.
Řazení produktů
Výpis produktů
Ovládací prvky výpisu
Byzantská tradice a její rozšíření
Ikonografie pravoslavných ikon vychází z byzantských vzorů ustanovených na Sedmém ekumenickém koncilu v roce 787, který ukončil období ikonoklasmu. Nejstarší dochované ikony pocházejují ze Sinajského kláštera sv. Kateřiny v Egyptě a datují se do 6.-7. století. Do Ruska se ikonopisectví dostalo s křtem knížete Vladimíra v roce 988. Moskevská škola dosáhla vrcholu za vlády Ivana IV. Hrozného, zatímco novgorodská tradice se vyznačovala jasnějšími barvami a expresivnějším stylem.
Technologie a materiály
Pravoslavné ikony se malovaly temperou – pigmenty smíchané se žloutkem nebo kaseinovým pojivem – na lipové nebo jedlové desky potažené plátnem a křídovým základem. Pozadí se pozlacovalo nejčastěji 22karátovým zlatem, světci měli zlaté nimbmy. Ruské ikony často obsahovaly drahé pigmenty: ultramarín z lapislazuli, karmín z košenily nebo vermillion ze rtuti. Ikony se nikdy nepodepisovaly, protože ikonopisci považovali své dílo za službu Bohu, nikoliv umělecké vyjádření.
Sběratelské hodnoty a autentizace
Nejcennější jsou ikony před rokem 1800, zejména z period 1400-1650. Autentickou starou ikonu poznáte podle prasklinek v barvě odpovídajících stáří, použití přírodních pigmentů a dodržení kanonických proporcí. Falzifikáty často porušují ikonografická pravidla – například nesprávné pozice prstů při žehnání nebo chybné nápisy v církevní slovanštině. Původní ikony mají na zadní straně často zbytky vosku ze svěček nebo kouř z kadidla.
Péče o pravoslavné ikony
Ikony je třeba chránit před přímým slunečním světlem a vlhkostí nad 60%. Nikdy je nečistěte chemickými prostředky – pouze suchým měkkým štětcem. Teplotní výkyvy mohou způsobit odpadávání barevné vrstvy. Ikony by měly být uloženy vertikálně s dostatečným větráním, ideálně v prostředí s konstantní teplotou 18-20°C.