Olomouc, biskupství
Biskupské mincovnictví v Olomouci představuje více než sedm staletí samostatné měnové tvorby duchovních pánů moravského hlavního města. Od prvních denárů biskupa Bruna ze Schauenburku ve 13. století až po poslední tolary kardinála Troiera ze sklonku 18. století vznikaly v olomoucké biskupské mincovně unikátní kusy, které dnes patří mezi nejcennější moravské numismatické památky. Olomoučtí biskupové využívali své mincovní právo nejen k hospodářským účelům, ale také k reprezentaci své světské i duchovní moci prostřednictvím bohatě zdobených reliéfů svatých patronů a biskupských erbů.
Vývoj olomouckého biskupského mincovnictví
První známé mince olomouckého biskupství pocházejí již z 13. století za vlády biskupa Bruna ze Schauenburku, který mezi lety 1245-1281 vydával stříbrné denáry s vyobrazením sv. Václava. Zlatý věk biskupského mincovnictví nastal ve 14. a 15. století, kdy biskupové jako Dětřich z Hradce nebo Tas z Boskovic razili kvalitní groše s charakteristickými motivy moravské orlice a biskupské berle. Největšího rozkvětu dosáhlo olomoucké mincovnictví za arcibiskupa Karla II. z Liechtensteinu-Castelcorna v letech 1664-1695, který zavedl ražbu reprezentativních tolarů a dukátů s portréty světců.
Charakteristické motivy a ikonografie
Olomoucké biskupské mince se vyznačují specifickou ikonografií kombinující světskou a církevní symboliku. Nejčastějšími motivy jsou vyobrazení sv. Václava jako patrona Čech a Moravy, sv. Mořice jako patrona olomoucké kapituly a samotných biskupů v pontifikáliích. Pozoruhodné jsou zejména tolary arcibiskupa Maxmiliána Hamiltona z let 1761-1776 s detailním vyobrazením olomoucké katedrály sv. Václava. Biskupské erby na zadních stranách mincí poskytují cenné genealogické informace o jednotlivých prelaturách, přičemž některé obsahují až patnáct heraldických polí.
Technické aspekty a materiály
Olomoucká biskupská mincovna používala především stříbro z dolů na Zlatohorsku a v Jeseníkách, což zajišťovalo vysokou ryzost 750-900 tisícin. Zlaté dukáty a jejich násobky dosahovali standardní ryzosti 986 tisícin při hmotnosti 3,49 gramu. Nejcennějšími kusy jsou desetidukáty kardinála Troiera z roku 1786 s nákladem pouhých 50 kusů, které dnes dosahují na aukcích částek přes 500 000 korun. Měděné mince nižších nominálů se začaly razit teprve v 18. století jako drobné platidlo pro každodenní obchod.
Sběratelská hodnota a vzácnost
Olomoucké biskupské mince patří mezi nejžádanější oblasti moravské numismatiky s kontinuálně rostoucí hodnotou. Běžné groše ze 14.-15. století se pohybují v cenách 5 000-15 000 korun, zatímco vzácné tolary barokních arcibiskupů mohou dosáhnout i 100 000 korun podle zachování a vzácnosti ročníku. Mimořádnou pozornost sběratelů vzbuzují zlaté dukáty s nápisy v češtině, které razil arcibiskup Leopold Egkh v letech 1758-1760. Falzifikáty jsou relativně vzácné díky složité ikonografii, ale doporučuje se ověření autenticity u odborníků zejména u kusů nad 20 000 korun.