Nové Hebridy
Francouzsko-britský kondominium Nové Hebridy vytvořilo mezi lety 1906 až 1980 fascinující numismatickou kapitolu tichomořské historie. Souostroví dnešního Vanuatu razilo vlastní mince až od roku 1966, kdy vznikla první oficiální série v nominálech 1, 2, 5, 10, 20 a 50 centimů. Tyto mince představují unikátní kombinaci francouzských a britských měnových tradic, přičemž nesou nápisy ve třech jazycích - francouzštině, angličtině a lokálním bislamském dialektu. Mince Nových Hebrid jsou mezi sběrateli oceňovány zejména pro svou vzácnost a krátké období ražby - pouhých čtrnáct let před získáním nezávislosti v roce 1980.
Vznik měny francouzsko-britského kondominia
Monetární systém Nových Hebrid vznikl až šedesát let po ustanovení kondominia v roce 1906. Do roku 1966 se na souostroví používaly francouzské franky a australské libry současně, což vytvářelo složitou obchodní situaci. Francouzská banka v Noumea a Britská banka v Sydney dodávaly hotovost podle národnosti obchodníků. Teprst v roce 1966 byla zavedena jednotná měna s kurzem 100 New Hebrides francs = 11,5 australského dolaru = 5,5 francouzského tichomořského franku.
Charakteristické znaky mincí souostroví
Mince Nových Hebrid vynikají trojjazyčnými nápisy a symbolikou spojenou s mořskou kulturou Melanésie. Na aversu všech nominálů se objevuje státní erb s kohoutem a kančím klem, doplněný nápisem "NOUVELLES-HÉBRIDES" a "NEW HEBRIDES". Reverz obsahuje nominální hodnotu v bislamštině - například "TWENTI SENTIMIETA" pro 20 centimů. Mince byly razeny v bronzu (1, 2 centimy), niklu (5, 10, 20 centimů) a stříbře 500/1000 (50 centimů). Celkový náklad činil pouhých 2,8 milionu kusů všech nominálů dohromady.
Přechod k nezávislému Vanuatu
V roce 1980 získalo souostroví nezávislost pod názvem Vanuatu a zavedlo novou měnu - vatu. Mince Nových Hebrid se staly okamžitě neplatné a byly hromadně staženy z oběhu. Mnoho kusů bylo přetaveno, což dramaticky zvýšilo vzácnost zachovaných exemplářů. Dnes jsou kompletní sady hodnoceny na 800-1200 euro podle stavu, přičemž nejžádanější je stříbrných 50 centimů s nákladem pouze 180 000 kusů. Sběratelé oceňují tyto mince jako doklad unikátního politického uspořádání, kdy dvě evropské mocnosti společně spravovaly tichomořské území.