Nizozemská Indie

Dějiny nizozemského mincování v Asii

První nizozemské mince na území dnešní Indonésie vznikaly již v roce 1602 pod záštitou Verenigde Oostindische Compagnie (VOC). Společnost si vybudovala vlastní mincovny v Batávii od roku 1644, později také v Surabaji a Makasar. Typické byly stříbrné dukátky o hmotnosti 3,5 gramu a měděné duit mince s charakteristickým znakem VOC. Po zániku společnosti v roce 1799 přešlo mincování pod přímou koloniální správu.

Období francouzské nadvlády (1806-1810) přineslo zajímavé emise s portrétem krále Ludvíka Napoleona Bonaparta. Po obnovení nizozemské správy v roce 1816 vznikl jednotný měnový systém s guldenem děleným na 100 centů, který vydržel až do japonské okupace v letech 1942-1945.

Materiály a technické provedení

Nizozemskoindické mince vynikají rozmanitostí použitých materiálů. Kromě tradičního stříbra ryzosti 720/1000 a mědi se používal cín (zejména pro nižší nominály), mosaz a vzácně také zlato pro prestižní kusy. Charakteristické jsou tlusté měděné mince zzvané "duit", vážící až 15 gramů, určené pro místní trh.

Mincovny používaly ruční lisy až do roku 1854, kdy byla v Batávii instalována první parní razicí mašina. Kvalita ražby se tak výrazně zlepšila, přičemž pozdější emise vykazují jemné detaily palmových listů a koloniálních erbů.

Vzácné emise a sběratelský zájem

Nejcennějšími kusy jsou zlaté dukáty z let 1724-1726 s nákladem pouhých 450 kusů a stříbrné rijksdaalder VOC z roku 1601. Mimořádně vzácné jsou nouzové emise z období napoleonských válek, kdy se razily mince i ze zachycených španělských tolarů přeražením místními symboly.

Sběratelé oceňují především kompletní série guldenů Wilhelminy (1898-1945) a vzácné pamětní emise k výročím založení kolonií. Investičně atraktivní jsou stříbrné kusy z první poloviny 20. století díky vysokému obsahu drahého kovu a rostoucí poptávce z asijského regionu.