Německo
Německé mince představují fascinující cestu tisíciletou historií měnového vývoje střední Evropy. Od středověkých denárů Svaté říše římské přes tolarové systémy jednotlivých knížectví až po moderní euro – každé období přineslo unikátní ražby odrážející politické změny, technologický pokrok i kulturní hodnoty. Zvláštní pozornost si zaslouží období Výmarské republiky s jejími inflačními emisemi z roku 1923, kdy nominální hodnota dosáhla astronomických čísel 500 miliard marek.
Řazení produktů
Výpis produktů
Svatá říše římská a roztříštěnost měnových systémů
Území dnešního Německa bylo až do roku 1871 rozděleno na stovky samostatných státních útvarů s vlastním mincovním právem. Arcibiskupství Kolín nad Rýnem razilo stříbrné tolary již od roku 1486, zatímco falcký kurfiřt vydával zlaté rýnské zlatníky s charakteristickým motivem sv. Petra. Saské tolary Augusta II. Silného z let 1694-1733 patří mezi nejkrásnější barokní ražby Evropy díky práci dvorního rytce Georga Vestneroa.
Hamburk jako svobodné říšské město razilo vlastní dukáty až do roku 1873, přičemž jejich ryzost 986/1000 byla garantována městskou radou. Bavorské maximiliány z období vlády Maxmiliána I. Josefa (1806-1825) představují přechod od tradičních tolarových soustav k moderním měnovým standardům 19. století.
Sjednocení a zlatá éra Německého císařství
Rok 1871 znamenal revoluci v německém mincovnictví. Jednotná marka nahradila 37 různých měnových systémů německých států. Zlaté mince 20 a 10 marek razila Královská mincovna v Berlíně s roční produkcí přesahující 15 milionů kusů. Stříbrné 5 marek Viléma II. z roku 1913 představují technický vrchol předválečné ražby s hmotností 27,78 gramu a ryzostí 900/1000.
Pamětní emise tohoto období dokumentují významné události: 2 marky k univerzitě v Berlíně z roku 1910 měly náklad pouhých 100 000 kusů, což je dnes činí velmi vyhledávanými sběratelskými kusy s tržní hodnotou převyšující 200 eur za exemplář v kvalitě MS-63.
Hyperinflace a Výmarská republika
Období 1919-1923 přineslo nejdramatičtější kapitolu německého mincovnictví. Aluminové mince 50 pfennigů z roku 1922 byly poslední standardní emise před vypuknutím hyperinflace. V listopadu 1923 dosáhl směnný kurz neuvěřitelných 4,2 bilionu marek za jeden americký dolar.
Nouzová platidla (Notgeld) tohoto období představují unikátní numismatickou kategorii. Porcelánové 20 miliard marek z Míšně nebo hliníkové 1 bilion marek z Vestfálska dokumentují zoufalé pokusy udržet měnový oběh. Rentenmark zavedený 15. listopadu 1923 ukončil inflační spirálu pevným kursem 1 rentenmark = 1 bilion papírových marek.
Třetí říše a válečné emise
Nacistické Německo systematicky měnilo ikonografii mincí podle ideologických požadavků. Stříbrné 2 marky s hákovým křížem z roku 1937 nahradily tradiční orlí motivy. Válečná léta přinesla úsporná opatření: zinková 1 pfennig z roku 1943 vážila pouze 0,5 gramu oproti 2 gramům předválečných bronzových verzí.
Alokace kovů pro zbrojní průmysl vedla k experimentům s náhradními materiály. Železné 5 pfennigů z roku 1944 představují jeden z posledních pokusů udržet mincovní produkci za dramaticky omezených zdrojů.
Rozdělené Německo a návrat k tradici
Deutsche Mark zavedená v západních zónách 20. června 1948 obnovila důvěru v německou měnu. První emise 1 DM z roku 1950 nesly nápis "Bank Deutscher Länder" a orlí symbol navržený Gerdem Arendsem. Východoněmecká marka představovala ideologickou alternativu s motivy kladiva a kružidla.
Sjednocení v roce 1990 ukončilo čtyřicetiletou měnovou separaci. Poslední emise 2 DM z roku 2001 s Kondrádem Adenauerem symbolicky uzavřela éru německé marky před přechodem na euro v roce 2002.