Nábytek, hodiny
Starožitný nábytek a historické hodiny představují fascinující svět řemeslné dovednosti, kdy každý kus vypráví příběh své epochy. Tyto sběratelské předměty nesou v sobě nejen uměleckou hodnotu, ale i svědectví o životě minulých generací – od barokních komód s intarzovanými vzory po empírové konzolové stolky s bronzovými aplikacemi. Mechanické hodiny s ručním natahováním, jejichž složité převody dodnes překvapují svou přesností, stojí vedle elegantních psacích stolů z masivního dřeva. Každý starožitný nábytek či hodiny mají své místo v historii bydlení a měření času.
Řazení produktů
Výpis produktů
Ovládací prvky výpisu
Stylové epochy nábytku a hodin
Evropský nábytek prošel dramatickým vývojem od renesance po secesi. Barokní období (1600-1750) přineslo mohutné skříně s bohatými řezbami a intarzovanými vzory, zatímco rokoko (1720-1770) preferovalo jemnější linie s asymetrickými ornamenty. Empírový nábytek (1800-1830) se vyznačoval geometrickou čistotou a bronzovými aplikacemi inspirovanými antickými motivy. Biedermeier (1815-1848) kladl důraz na funkčnost a použití světlých dřev jako třešeň nebo hrušeň.
Hodiny této doby odrážely technický pokrok – od jednoduchých věžních mechanismů po komplikované stolní hodiny s astronomickými funkcemi. Vídeňské regulátory z 19. století dosáhly úžasné přesnosti díky teplotní kompenzaci kyvadla a kvalitním únikom z oceli.
Řemeslné techniky a materiály
Starožitný nábytek vznikal použitím tradičních technik jako čepování, kdy se jednotlivé části spojovaly bez použití šroubů či hřebíků. Intarzie kombinovala různé druhy dřev – eben, palisandr, růžové dřevo nebo místní dub a buk. Povrchová úprava zahrnovala několik vrstev šelaku aplikovaného tampónem, což zajišťovalo hluboký lesk a ochranu.
Hodinové strojky se vyráběly ručně z mosazi a oceli. Kyvadlové hodiny používaly únikový mechanismus verge nebo později anchor, který umožňoval přesnější chod. Ciferníky se emailovaly při teplotě 800°C, přičemž nejkvalitnější kusy pocházely z dílen v Augsburgu nebo Vídni.
Identifikace a datování starožitností
Určení stáří nábytku vyžaduje znalost konstrukčních detailů a použitých materiálů. Šrouby se plošnou hlavou vznikaly před rokem 1850, zatímco strojově vyráběné šrouby s křížovou drážkou jsou mladší. Typy zámků, panty a kování také prozrazují období vzniku – barokní bronzové kování má jinou patinu než 19. století vyráběné mosazné prvky.
U hodin je klíčová analýza strojku a označení výrobce. Vídeňské hodiny nesou často signátury hodinářů jako "Johann Kessler Wien" nebo "Anton Liszt in Wien". Pendlovky z Černého lesa mají charakteristické dřevěné ozubené převody a typický kukačkový mechanismus.
Péče o historické předměty
Konzervace starožitného nábytku vyžaduje kontrolované prostředí s vlhkostí 45-55% a teplotou 18-22°C. Přímé sluneční záření způsobuje vyblednutí mořidel a může vést k praskání dřeva. Originální povrchové úpravy se čistí pouze suchým hadříkem nebo lehce navlhčeným tamponem.
Mechanické hodiny potřebují pravidelné čištění a promazání každých 3-5 let. Kyvadlo musí viset přesně svisle a hodiny stát na stabilním podkladu. Změny teploty ovlivňují chod – mosazné kyvadlo se při zahřátí prodlužuje a hodiny se zpožďují o 0,5 sekundy na den při zvýšení o 1°C.