Minišeky
Italské minišeky představují jeden z nejzajímavějších numismatických fenoménů druhé poloviny 20. století. V letech 1975-1978 zasáhla Itálii krize drobných mincí, kdy spekulanti skupovali kovové peníze kvůli rostoucím cenám kovů. Banky a obchodníci začali vydávat vlastní „miniassegni" - malé šeky v hodnotách 50, 100, 150, 200 a 300 lir, které fungovaly jako náhradní platidla. Během necelých čtyř let vzniklo přes 700 různých emisí od bank, obchodních domů i místních podniků, což z minišeků činí unikátní kapitolu italské měnové historie.
Řazení produktů
Výpis produktů
Ovládací prvky výpisu
Krize drobných mincí a vznik minišeků
V roce 1975 se Itálie ocitla v paradoxní situaci - mince o hodnotách 50 a 100 lir prakticky zmizely z oběhu. Spekulanti je vykupovali a vyváželi do zahraničí, kde měl kov vyšší hodnotu než nominál mince. Situace se zhoršovala každým měsícem, až dosáhla kritického bodu v létě 1975. Italská centrální banka nebyla schopna dostatečně rychle doplnit chybějící mince, a tak vznikl akutní nedostatek drobných peněz pro každodenní platby.
Řešení přišlo od soukromých subjektů. První minišeky vydala banka Credito Commerciale v Miláně v září 1975, následovaly další banky a postupně i obchodní domy, benzinové pumpy či dokonce místní podniky. Tyto malé šeky měly standardní velikost 7×4 cm a obsahovaly všechny náležitosti řádného šeku včetně podpisů odpovědných osob.
Rozmanitost emisí a jejich charakteristika
Během existence minišeků vzniklo celkem 746 různých typů od 357 různých emitentů. Nejčastější byly hodnoty 100 a 150 lir, méně časté pak 50, 200 a 300 lir. Každá emise měla vlastní grafickou podobu - od jednoduchých černobílých variant až po barevné minišeky s reklamními motivy. Některé obsahovaly portréty slavných Italů, jiné propagovaly místní památky nebo produkty firem.
Nejznámější emise pocházejí od velkých bank jako Banca Nazionale del Lavoro, Banco di Roma nebo Credito Italiano. Zajímavé jsou také minišeky od obchodních řetězců Rinascente či UPIM, které sloužily současně jako reklama. Vzácné jsou emise od malých místních podniků, které často vznikly v nákladu pouhých několika tisíc kusů.
Konec éry minišeků a sběratelský význam
Fenomén minišeků oficiálně skončil 31. prosince 1978, kdy italská vláda jejich používání zakázala. Do té doby bylo v oběhu odhadováno přes 200 milionů kusů různých minišeků. Většina byla následně vyměněna za běžné peníze nebo zničena, což dnes činí zachovalé kusy vyhledávanými sběratelskými předměty.
Sběratelé dělí minišeky podle vzácnosti do několik kategorií. Nejběžnější jsou označované jako "C" (comuni), vzácnější jako "R" (rari) až "R5" pro extrémně vzácné kusy. Některé emise, zejména od menších místních podniků, jsou dnes oceňovány na stovky eur za kus. Kompletní sbírka všech 746 typů je považována za jeden z nejnáročnějších numismatických úkolů zaměřených na 20. století.