Lokální platidla
Belgická lokální platidla představují fascinující kapitolu numismatiky, která odráží složitou historii měnového systému v této části Evropy. Od středověkých městských emisí přes provinční mince až po nouzová platidla dvou světových válek – každé z těchto platidel vypráví příběh o místní autonomii, ekonomických krizích a snahách o udržení obchodu v nelehkých časech. Zvláště pozoruhodné jsou emise z období německé okupace 1914-1918 a 1940-1944, kdy místní správy vydávaly vlastní platidla z nedostatkových materiálů. Tyto mince a žetony dnes patří mezi vyhledávané sběratelské kusy, neboť dokumentují odvahu belgických komunit čelit historickým výzvám vlastními silami.
Řazení produktů
Výpis produktů
Středověké městské mince a provinční emise
Belgické lokální platidla mají kořeny již ve 12. století, kdy významná města jako Bruggy, Gent a Li?ge získala právo razit vlastní mince. Hrabství Flandry vytvořilo od roku 1384 propracovaný systém lokálních emisí, kde každé větší město mohlo vydávat měděné mince pro místní trh. Typické jsou flandrovské „mijten" o hmotnosti 0,8-1,2 gramu, které nesly městský erb a často latinský nápis s názvem města. Brabantské duché zavedlo roku 1421 systém licencovaných emisí, kdy menší obce platily poplatek za právo razby dvou-denárových mincí z mědi.
Nouzová platidla první světové války
Období 1914-1918 přineslo vznik nejpozoruhodnějších belgických lokálních platidel. Německá okupace způsobila nedostatek běžných mincí, což vedlo k vydání více než 2 300 různých typů nouzových platidel v 847 belgických obcích. Město Antverpy vydalo v roce 1915 zinková platidla v hodnotách 5, 10 a 25 centimů s městským lvem. Obec Verviers razila roku 1918 železné žetony o průměru 23 mm s nápisem „Bon pour 10 centimes". Nejčastěji používanými materiály byly zinek, železo a kartón, přičemž některé obce využily i porcelán nebo dokonce kůži.
Druhá světová válka a poslední lokální emise
Nacistická okupace 1940-1944 vyvolala druhou vlnu lokálních platidel, tentokrát s přísnějšími pravidly. Němci povolili vydávání místních platidel pouze po schválení, což vedlo k razitě menšímu počtu typů – dokumentováno je asi 650 variant ze 312 obcí. Charleroi vydalo v roce 1943 hliníkové mince s nápisem „Ville de Charleroi - 1 Franc" a datem vydání. Brusel razil v letech 1940-1942 série zinkových žetonů v hodnotách 25 centimů až 5 franků s městským štítem. Po roce 1944 byly tyto emise postupně staženy a nahrazeny obnovenými oficiálními mincemi.
Sběratelská hodnota a určování pravosti
Belgická lokální platidla dnes dosahují různých cen podle vzácnosti a stavu. Běžné městské emise z let 1914-1918 se obchodují za 5-25 eur, zatímco vzácné kusy z malých obcí mohou dosáhnout 100-300 eur. Nejhodnotnější jsou prototypy a zkušební ražby, kde ceny překračují 500 eur. Při určování pravosti je klíčové zkontrolovat materiál, hmotnost a kvalitu ražby – originály mají ostré detaily i při použití nekvalitních materiálů, zatímco padělky vykazují rozmazané kontury a nesprávné proporce.