Gwailor
Gwailor patřil mezi nejvýznamnější knížecí státy centrální Indie se sídlem v dnešním Madhja Pradéši. Scindijská dynastie, která knížectví řídila od roku 1731, vydávala vlastní mince až do připojení k nezávislé Indii v roce 1948. Nejstarší mince Gwailoru pocházejí z období maharádži Mahádeva Ráva Scindije kolem roku 1760, kdy začala systematická ražba stříbrných rupiích s charakteristickými nápisy v dévanágarí. Ražba zlatých moharů a stříbrných rupiích pokračovala přes dva století, přičemž největší náklady dosáhly během vlády maharádži Daulata Ráva Scindije v první polovině 19. století.
Řazení produktů
Výpis produktů
Ovládací prvky výpisu
Scindijská dynastie a počátky vlastní ražby
Scindijové převzali kontrolu nad Gwailiorem v roce 1731, kdy Ránódži Scindija založil dynastii, která měla vládnout více než dvě století. První mince začal razit jeho syn Mahádév Ráv Scindija kolem roku 1760. Tyto rané emise kopírovaly vzory mughalských rupiích s arabskými nápisy, postupně však přidávaly dévanágarské znaky a jména panovníků. Hmotnost standardních rupiích se pohybovala kolem 11,6 gramů při ryzosti 917/1000, zatímco zlaté mohary vážily přibližně 10,8 gramů s ryzostí 900/1000.
Zlaté mince období Daulata Ráva Scindije
Nejbohatší období ražby zlatých mincí nastalo za vlády maharádži Daulata Ráva Scindije mezi lety 1794-1827. V této době vznikly nejkrásnější mohary s portréty panovníka a komplexními dévanágarskými nápisy. Mincovna v Gwailioru tehdy ročně vyrazila až 45 000 zlatých moharů různých nominálních hodnot. Vzácné dvojité mohary z roku 1815 dosahují dnes na aukcích cen přesahujících 8 000 dolarů, zatímco standardní mohary se obchodují za 800-1 500 dolarů podle stavu zachování.
Stříbrné rupie a regionální varianty
Stříbrné rupie tvořily základ oběživa Gwailoru až do 20. století. Kromě hlavní mincovny v Gwailioru existovaly pobočky v Ujjaini a Indóru, každá s mírně odlišnými znaky. Rupie z Ujjainu lze poznat podle malého trojúhelníku pod hlavním nápisem, zatímco mince z Indóru mají charakteristickou tečku nad jménem panovníka. Náklady stříbrných rupiích dosahovaly v 19. století ročně až 2,5 milionu kusů, přičemž většina byla určena pro místní obchod s bavlnou a opiem.
Identifikace autenticity gwailorských mincí
Pravé mince Gwailoru vykazují specifické znaky, které padělatelé obtížně napodobují. Dévanágarské nápisy musí být ostře vyryté s přesnými proporciemi písmen, přičemž vrchní část písmene „ra" má charakteristický háček. Hmotnost musí odpovídat standardům: rupie 11,4-11,8 gramů, mohary 10,6-11,0 gramů. Magnetický test odhalí falešné mince s obsahem železa, zatímco zvukový test ukáže správnou hustotu kovu. Nejčastější padělky pocházejí z 20. století a používají méně kvalitní stříbro s ryzostí pod 800/1000.