Gujarat
Sultanát Gujarat představoval mezi 15. a 16. stoletím jeden z nejvlivnějších muslimských státních útvarů západní Indie. Mince gujaratských sultánů z dynastie Muzaffaridů a pozdějších vládců zachycují bohaté měnové tradice tohoto regionu, kde se prolínaly islámské, hinduistické a parsijské kulturní vlivy. Zlaté mohury a stříbrné tanky gujaratských panovníků nesou arabské i devanágarské nápisy, což odráží multikulturní charakter této obchodně prosperující oblasti. Numismatické památky z Gujaratu dokumentují období od roku 1391 až do připojení k Mughalské říši v roce 1572.
Muzaffaridská dynastie a počátky gujaratského mincovnictví
Založení nezávislého Gujaratského sultanátu v roce 1391 Muzaffarem Shahem I. znamenalo začátek originálního měnového systému. První emise zlatých ashrafi a stříbrných tank nesly perské nápisy s koránskými verši a jménem panovníka. Mezi lety 1391-1403 se razily mince v hlavním městě Anhilváda, kde fungovala jedna z nejmodernějších mincoven tehdejší Indie. Hmotnost gujaratských ashrafi činila průměrně 11,2 gramu při ryzosti 916/1000, což odpovídalo standardům dillíského sultanátu.
Ahmadábádské mince za vlády Ahmada Shaha I.
Ahmad Shah I. (1411-1442) přenesl hlavní město do nově založeného Ahmadábádu a zároveň reformoval měnový systém. Zavedl typické gujaratské tanky o hmotnosti 10,8 gramu, které se staly základem obchodu v celém regionu. Na líci těchto mincí se objevuje shahada v kufi písmu, na rubu pak jméno panovníka a rok ražby podle hidžry. Unikátní jsou bimetalické mince z této doby - kombinace stříbra a mědi, které dosud nenalezly obdobu v jiných indických státech. Archaeological Survey of India eviduje více než 2 000 exemplářů ahmadábádských mincí z 15. století.
Multikulturní aspekty gujaratského mincovnictví
Gujaratští sultáni razili mince s nápisy ve čtyřech písmech - arabském, perském, devanágarském a gujarátském. Tato jazyková rozmanitost odrážela složení populace sultanátu, kde muslimové tvořili pouze 15 % obyvatelstva. Za vlády Mahmúda Begady (1458-1511) se na mincích objevují i jainské symboly, zejména dharmačakra, což dokumentuje tolerantní náboženskou politiku. Parsijští obchodníci měli vlastní emise stříbrných mincí s nápisem "Ahura Mazda" vedle sultánova jména, které se razily výhradně v přístavu Kambhát.
Technické charakteristiky a vzácnost
Gujaratské zlaté mohury dosahují dnes na numismatickém trhu cen 15 000-45 000 Kč podle stavu zachování a vzácnosti panujícího sultána. Nejcennější jsou emise Bahádura Shaha (1526-1535), posledního nezávislého gujaratského panovníka před mughalským dobytím. Stříbrné tanky z 16. století se obchodují za 800-3 500 Kč, přičemž exempláře s datací podle šaka kalendáře jsou vzácnější než ty s hidžrou. Sběratelé gujaratských mincí oceňují zejména čistotu arabského písma a zachovalost původního lesku, který gujaratští mincíři dokázali udržet pomocí speciálních leštících technik.