Grešle (trojníky)
Grešle neboli trojníky představují fascinující kapitolu měděného mincovnictví Leopolda I. z let 1657-1705. Tyto drobné nominály získaly svůj lidový název „trojník" podle hodnoty tří krejcarů, kterou představovaly v tehdejším měnovém systému. Ražené převážně v pražské mincovně, grešle sloužily jako každodenní platidlo pro běžný lid a jejich masová produkce zajišťovala fungování drobného obchodu v českých zemích. Dnes představují dostupný způsob, jak začít sbírat mince jednoho z nejdéle vládnoucích habsburských panovníků.
Řazení produktů
Výpis produktů
Vznik a funkce grešlí v Leopoldově měnovém systému
Grešle byly zavedeny jako součást rozsáhlé měnové reformy, která měla stabilizovat chaotický stav drobného oběživa po třicetileté válce. Leopold I. nechal tyto mince razit od počátku své vlády v roce 1657, přičemž jejich výroba pokračovala s různými přestávkami až do jeho smrti v roce 1705. Hlavní produkce probíhala v pražské mincovně, menší množství vzniklo také v Kremnici a Vratislavi. Grešle měly hmotnost přibližně 1,5-2 gramy a obsahovaly měď s příměsí stříbra, což jim zajišťovalo potřebnou tvrdost.
Ikonografie a varianty razeb
Na líci grešlí se objevuje charakteristický habsburský dvojorel s korunkami, doprovázený letopočtem ražby a značkou mincovny. Rub nese českou korunu s hodnotovou číslicí III nebo římským číslem, případně nápisem označujícím hodnotu. Existuje několik typových variant, které se liší zejména úpravou orlího zobrazení a stylizací koruny. Nejčastější jsou kusy z let 1665-1680, kdy probíhala nejintenzivnější ražba. Vzácnější jsou exempláře z posledních let Leopoldovy vlády, kdy se produkce grešlí postupně omezovala.
Sběratelská hodnota a zachovalost
Grešle patří mezi cenově dostupné historické mince, což je činí ideálními pro začínající sběratele habsburského mincovnictví. Běžné kusy ve středních stavech lze získat za několik set korun, zatímco exempláře v mimořádné kvalitě dosahují hodnot v tisících. Klíčovým faktorem je zejména čitelnost detailů dvojorla a koruny, protože měkkost mědi způsobovala rychlé opotřebení při oběhu. Nejdražší jsou kusy s plně zachovanými detaily peří a korunkových klenotů, které dokládají precizní práci tehdejších rytců.