Francouzská Oceánie
Francouzská Oceánie představovala jeden z nejvzdálenějších francouzských zámořských teritorií, jehož mincovní tradice odráží kolonizační procesy tichomořského regionu v 19. a první polovině 20. století. Tyto ostrovy, zahrnující především Tahiti a další Společenské ostrovy, používaly specifické francouzské koloniální měny přizpůsobené místním ekonomickým podmínkám. Mince z této oblasti jsou mezi sběrateli vysoce ceněné pro svou vzácnost, exotické motivy a omezené náklady, které činily ražbu těchto platidel ekonomicky náročnou pro vzdálené administrativní centrum.
Vznik kolonizace a první měnové emise
Francouzská Oceánie vznikla postupným připojováním tichomořských ostrovních skupin k francouzské koloniální říši během 19. století. Roku 1842 byl etablován francouzský protektorát nad Tahiti, který se postupně rozšířil na další Společenské ostrovy. První mincovní emise pro tuto oblast začaly v sedmdesátých letech 19. století, kdy francouzská administrativní správa rozhodla o zavedení vlastní koloniální měny namísto dosavadního barteru a používání různorodých cizích mincí.
Charakteristické motivy a designové prvky
Mince Francouzské Oceánie se vyznačovaly unikátními motivy kombinujícími francouzské koloniální symboly s lokálními polynéskými prvky. Na líci se často objevovala Marianne nebo profil francouzského panovníka, zatímco rub zdobily stylizované palmy, tropické rostliny nebo tradiční polynéské ornamenty. Mince byly razeny převážně v Paříži na mincovně Monnaie de Paris, což dodávalo emisím vysokou technickou kvalitu, ale současně zvyšovalo náklady na dopravu do vzdálených kolonií.
Nominální hodnoty a kovové složení
Většina mincí byla ražena v bronzu nebo mosazi pro běžný oběh, s nominálními hodnotami odpovídajícími francouzskému centimu a franku. Vzácnější byly stříbrné emise určené pro vyšší nominály, které se objevovaly sporadicky a často v omezených nákladech nepřesahujících několik tisíc kusů. Hmotnost standardních bronzových mincí se pohybovala kolem 5-10 gramů při průměru 20-30 milimetrů, zatímco stříbrné emise dosahovali hmotnosti až 27 gramů při ryzosti 900 tisícin.
Přechod na CFP frank a ukončení emisí
Roku 1949 došlo k zásadní měnové reformě, kdy byla francouzská oceánská měna nahrazena novým CFP frankem (Communauté Financi?re du Pacifique), který platil pro všechny francouzské tichomořské teritoria. Tato změna znamenala konec specifických emisí Francouzské Oceánie jako samostatného mincovního celku. Poslední mince nesoucí označení "Océanie Française" byly raženy v roce 1952, což z těchto posledních emisí činí mezi sběrateli obzvláště vyhledávané kusy s vysokým investičním potenciálem.