Finsko
Finské mince procházely dramatickými proměnami od 17. století po současnost. Švédské období přineslo kopejky a öre, carské Rusko zavedlo v roce 1860 finskou marku, která vydržela až do přijetí eura v roce 1999. Finské mincovnictví se vyznačuje precizní ražbou a národními symboly – od švédských lvů přes carské orly až po moderní motivy přírody a kultury.
Řazení produktů
Výpis produktů
Švédské období a první finské emise
Od 16. století byly na finském území raženy švédské mince v místních mincovnách v Turku a později v Helsinkách. Významné jsou kopejky z roku 1722 s hodnotou 1/6 öre, které představují nejstarší samostatné finské ražby. Mincovna v Turku fungovala v letech 1722-1727 a vyráběla především měděné nominály s charakteristickým označením "FENN" pro Finsko.
Carské Rusko a finská marka 1860-1917
Revolučním okamžikem bylo zavedení finské marky v roce 1860, kdy car Alexandr II. povolil Finsku vlastní měnu. Marka byla rozdělena na 100 penni a vážila 8,957 gramů stříbra. Zlaté mince 10 a 20 marek z let 1878-1913 obsahují 2,9 a 5,8 gramů ryzího zlata. Stříbrné marky z období 1864-1915 jsou vysoce ceněné sběrateli pro svou vzácnost a historický význam.
Nezávislé Finsko 1917-1999
Po vyhlášení nezávislosti v roce 1917 pokračovalo Finsko v ražbě vlastních mincí s novým státním znakem. Reforma z roku 1963 zavedla novou marku v poměru 100:1. Pamětní mince ze 70. a 80. let 20. století dosahují vysokých cen – například 100 marek Sibelius z roku 1967 v kvalitě proof se prodává za 15 000-20 000 korun. Poslední finské marky byly raženy v roce 1999.
Euromince od roku 1999
Finské euromince přinesly unikátní motivy: hatě na 1 centu, jedli na 2 centech či národní erb na vyšších nominálech. Vzácné jsou chybné ražby z roku 1999, kdy se objevilo několik tisíc kusů s dvojitým otiskem. Sběratelsky nejcennější jsou proof sady z prvních let, jejichž hodnota překračuje 150 eur za kompletní sadu.