Evropa
Evropské mince představují nejbohatší numismatické dědictví světa s více než dvěma tisíci lety nepřetržité ražby. Od antických zlatých aureů z Říma přes středověké denáry panovnických dynastií až po moderní euro, evropská numismatika zachycuje vývoj celého kontinentu. Každá země přinesla unikátní motivy, technologie ražby i měnové systémy – od benátských dukátů, které ovládaly mezinárodní obchod čtyři století, po pruské talary, jež daly jméno dolaru. Dnes evropské mince fascinují sběratele díky své historické rozmanitosti a často překvapivě dostupným cenám vzácných kusů.
-
Albánie
-
Alderney
-
Andorra
-
Azorské ostrovy
-
Belgie
-
Bělorusko
-
Bosna a Hercegovina
-
Bulharsko
-
Černá Hora
-
ČECHY, Habsburská monarchie, apod.
-
Československo
-
Česká republika 1993 -
-
Emisní plán ČNB
-
Dánsko
-
Estonsko
-
Finsko
-
Francie
-
Gibraltar
-
Grónsko
-
Guernsey
-
Chorvatsko
-
Irsko
-
Island
-
Itálie
-
Jersey
-
Jugoslávie
-
Kypr
-
Liechtenstein
-
Litva
-
Lotyšsko
-
Lucembursko
-
Maďarsko
-
Makedonie
-
Malta
-
Moldova
-
Monaco
-
Německo
-
Nizozemí
-
Norsko
-
Ostrov Man
-
Polsko
-
Portugalsko
-
Rakousko
-
Rumunsko
-
Rusko
-
Řecko
-
San Marino
-
Slovensko
-
Slovinsko
-
Srbsko
-
Španělsko
-
Švédsko
-
Švýcarsko
-
Turecko
-
Ukrajina
-
Vatikán
-
Velká Británie
Řazení produktů
Výpis produktů
Vzácná stříbrná medaile z roku 1929 k tisíciletému výročí smrti sv. Václava. Mistrovské dílo Otakara Španiela spojuje umění, historii a silnou národní symboliku v jediném...
Římské impérium jako základ evropské numismatiky
Evropská tradice ražby mincí začala v antickém Řecku okolo roku 650 před Kristem, ale teprve Římská říše vytvořila standardy, které ovlivnily celý kontinent. Zlatý aureus zavedený Caesarem roku 49 před Kristem obsahoval 8,18 gramu čistého zlata a stal se vzorem pro pozdější evropské zlaté mince. Stříbrný denarius, ražený v nákladu přesahujícím 200 milionů kusů ročně, zajistil jednotný měnový systém od Británie po Mezopotámii.
Středověká fragmentace a vzestup národních měn
Po pádu západořímské říše roku 476 se evropská numismatika rozdrobila do stovek lokálních měnových systémů. Karolínská měnová reforma Karla Velikého z roku 794 zavedla systém libra-solidus-denarius, který přežil v různých podobách až do 18. století. Florentský zlatník z roku 1252 se stal prvním úspěšným zlatým standardem středověké Evropy s obsahem 3,53 gramu zlata a inspiroval ražbu podobných mincí ve více než 150 evropských městech.
Renesanční mistrovství v rytectví a technice
Období 15.-16. století přineslo do evropské numismatiky revoluční změny. Benátské dukáty dosáhly neměnného standardu 3,494 gramu zlata o ryzosti 986/1000, který zůstal konstantní po 500 let. Německé talary, poprvé ražené v Jáchymově roku 1518 z místního stříbra, obsahovaly přesně 29,23 gramu čistého kovu a staly se základem měnových systémů od Skandinávie po Balkán. Technika ražby šroubovým lisem zavedená v Augsburgu roku 1550 umožnila vytváření detailních portrétů a složitých státních znaků.
Moderní období a sjednocování standardů
19. století znamenalo pro evropskou numismatiku éru standardizace. Latinská měnová unie založená roku 1865 Francií, Belgií, Itálií a Švýcarskem stanovila jednotné parametry pro zlaté a stříbrné mince – 20frankový zlatník obsahoval 6,45 gramu zlata o ryzosti 900/1000. Německá říšská marka zavedená roku 1871 sjednotila více než 30 různých měnových systémů německých států do jediného standardu s markou obsahující 0,358 gramu zlata.
Investiční potenciál historických evropských mincí
Evropské mince představují stabilní investiční příležitost s průměrným ročním zhodnocením 8-12% za posledních dvacet let. Francouzské napoleony d'or dosáhly mezi roky 2000-2020 nárůstu hodnoty o 340%, zatímco rakouské dukáty si udržují prémiové rozpětí 15-25% nad spotovou cenou zlata. Britské svrchované z viktoriánského období se obchodují s prémií 8-15%, přičemž vzácné ročníky jako 1917-C dosahují hodnot přesahujících trojnásobek zlaté hodnoty.