Česká republika. 200 Kč 2023. Josef Karel Matocha jmenován arcibiskupem olomouckým. Běžná kvalita.

Detailní popis produktu

Josef Karel Matocha (1948–1961)

Po právníkovi Leopoldu Prečanovi byl do Olomouce dosazen papežem Piem XII. filosof Josef Karel Matocha.

Narodil se v chudé rodině v Pitíně u Uherského Brodu 14. května 1888. Studoval v České koleji v Římě, kde dosáhl dvojího doktorátu filosofie a teologie.

V roce 1919 se stal profesorem lycea v Bratislavě, roku 1921 profesorem bohosloveckého ústavu v Nitře a v roce 1924 byl jmenován řádným profesorem křesťanské filosofie na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci. Přednášel latinsky s českými vysvětlivkami. Výuce a výchově kněžstva chtěl dát pevný základ v souhrnně pojaté křesťanské filosofii, kterou začal psát latinsky jako Compendium philosophiae christianae. Stihl však zpracovat a vydat jen její třetí díl s názvem Critica (1940).

Když byl 23. března 1948 nečekaně jmenován olomouckým arcibiskupem a 2. května za účasti členů československé vlády nastolen, dal se ihned do horlivé vizitace arcidiecéze, kázal a promlouval i několikrát denně, navštěvoval školy i závody k obdivu všech, kdo ho znali jako profesora „suchopárné“ filosofie. Probudil se v něm živý, až ohnivý slovácký temperament. Vizitace byly spojeny s biřmováním.

Měl i plány v oblasti historické vědy, jíž chtěl otevřít nové prameny reorganizací kroměřížského archivu a knihovny. Jako ctitel arcibiskupa Stojana, jemuž vděčil za pomoc na studiích, zahájil roku 1949 informační řízení za jeho blahořečení. Žadatelem byl Apoštolát sv. Cyrila a Metoděje.

V roce 1949 tajně vysvětil biskupem Františka Tomáška, pozdějšího arcibiskupa pražského a kardinála.

Přímé pastorační funkce však mohl Matocha vykonávat jen do roku 1950, kdy byl internován ve své rezidenci a začal prožívat období nekrvavého mučednictví. Od té doby mohl řídit arcidiecézi jen prostřednictvím svého generálního vikáře, preláta Josefa Glogara.

Zemřel 2. listopadu 1961 v Olomouci – v podstatě jako vězeň ve své rezidenci – na nedostatečnou lékařskou péči, kterou mu StB odpírala povolit. 6. listopadu byl pohřben na hřbitově ve svém rodném Pitíně u kostela sv. Stanislava Krakovského, který dal moderně a umělecky upravit.

Po jeho smrti spravoval arcidiecézi v letech 1961–1969 kapitulní vikář Josef Glogar a poté v letech 1969–1973 kapitulní vikář Josef Vrana.