Brabant
Vévodství Brabant představovalo po staletí jedno z nejbohatších území Svaté říše římské, jehož mince odrážejí mimořádné hospodářské postavení této oblasti. Od 12. století razily mincovny v Bruselu, Antverpách a Lovani autonomní měnu, která se stala uznávaným platidlem daleko za hranicemi vévodství. Brabantské groše, denary a později tolary nesou portréty vévodů z rodu Brabant i habsburských panovníků, kteří území ovládali od roku 1477. Tyto mince vynikají kvalitou ražby a představují klíčové svědectví o evropském obchodě ve středověku a raném novověku.
Vévodové z rodu Brabant a jejich měnová politika
Samostatné vévodství Brabant vzniklo roku 1183 oddělením od Dolnolotrinského vévodství. První vlastní mince začal razit vévoda Jindřich I. kolem roku 1190, kdy zavedl systém brabantských denarů s charakteristickým lvem. Jan I. Vítězný (1267-1294) reformoval měnový systém a zavedl brabantské groše o hmotnosti 4,2 gramu, které se staly vzorem pro okolní territoire. Jan II. (1294-1312) rozšířil ražbu o zlaté florény podle florentského vzoru, což dokládá rostoucí ekonomickou sílu vévodství.
Posledním samostatným vévodou byl Antonín Burgundský, který padl roku 1415 v bitvě u Azincourtu. Jeho úmrtí znamenalo konec přímé linie vévodů a začátek burgundského, později habsburského panování.
Habsburské období a změny v ražbě
Roku 1477 se Brabant stal součástí habsburských držav sňatkem Marie Burgundské s Maxmiliánem I. Habsburským. Ten zachoval místní mincovní tradice, ale postupně sjednocoval nominály s ostatními nizozemskými provinciemi. Karel V. (1515-1556) zavedl nový systém založený na carolus guldenu o hmotnosti 10,6 gramu ryzího stříbra. Filip II. pokračoval v této tradici a roku 1571 nařídil jednotnou ražbu pro všechny nizozemské provincie.
Mincovna v Antverpách se stala jednou z nejvýznamnějších v Evropě - ročně zde vyrazili průměrně 2,8 milionu kusů stříbrných mincí určených pro mezinárodní obchod. Španělské stříbro z Ameriky zde získávalo konečnou podobu evropské měny.
Technické aspekty a rozpoznávání
Brabantské mince se vyznačují precizní ražbou díky pokročilým technikám místních mistrů. Charakteristické jsou portréty s jemně propracovanými detaily a heraldickými symboly - brabantským lvem, habsburskou orlicí nebo burgundskými křesadly. Stříbrné nominály obsahovaly 750-900 tisícin stříbra, zlaté mince pak 900-950 tisícin zlata. Váha se pohybovala od 0,8 gramu u denarů po 28 gramů u velkých tolarů.
Současný sběratelský význam
Mince z Brabantu patří mezi nejžádanější kusy středoevropské numismatiky. Vzácné jsou zejména zlaté nominály Jana II. - jejich tržní cena dosahuje 15 000-30 000 Kč podle stavu. Habsburské tolary Karla V. se pohybují mezi 8 000-18 000 Kč, zatímco běžnější stříbrné groše lze získat za 2 000-5 000 Kč. Klíčové je ověření autenticity - padělky často vykazují nepřesnosti v nápisech a nevhodné stáří patiny.