Alba na €-mince
Evropská měna prošla dramatickou proměnou s příchodem eura v roce 1999. Specializovaná alba na €-mince od německé firmy Leuchtturm představují dokonalé řešení pro systematické uspořádání této moderní měnové kolekce. Každé členské země Eurozóny vydalo vlastní národní série eurocoins s jedinečnými motivy - od řeckých sov po maltské kříže. Profesionální alba umožňují chronologické třídění podle zemí, ročníků nebo nominálních hodnot, přičemž kvalitní materiály zajišťují dlouhodobou ochranu mincí před oxidací a mechanickým poškozením.
Řazení produktů
Výpis produktů
Ovládací prvky výpisu
Vývoj eurocoins od zavedení společné měny
Euromince začaly kolovat 1. ledna 2002 ve dvanácti zakládajících zemích Eurozóny. Do roku 2023 se počet členských států rozšířil na dvacet zemí, přičemž každá vydává osm nominálních hodnot s národními motivy na zadní straně. Německo razí nejmasovější náklady - ročně přes 1,2 miliardy kusů všech nominálů, zatímco San Marino vydává pouhých 1,5 milionu mincí ročně. Tato enormní rozdílnost v nákladech činí některé kombinace země-ročník mimořádně vyhledávanými mezi sběrateli.
Technicky jsou všechny euromince raženy ze tří různých materiálů. Mince 1, 2 a 5 centů obsahují ocelové jádro pokryté mědí, nominály 10, 20 a 50 centů jsou z tzv. severského zlata (slitina mědi, hliníku, zinku a cínu). Nejhodnotnější 1 a 2 euro používají bimetalickou technologii s niklovo-mosazným vnějším prstencem a niklově pokoveným středem.
Specializace na pamětní a jubiliejní emise
Od roku 2004 jednotlivé země vydávají speciální pamětní 2-eurové mince s pozměněnými národními motivy. Řecko jako první vydalo pamětní dvojeuro k olympijským hrám v Aténách s nákladem 35 milionů kusů. Naopak nejvzácnější pamětní emise pocházejí z Vatikánu - například mince k 75. narozeninám papeže Benedikta XVI. z roku 2007 měla náklad pouze 100 tisíc kusů a dnes dosahuje hodnoty přes 150 euro za kus.
Společné evropské emise představují vrchol pamětních programů. V roce 2007 všech tehdejších 13 zemí Eurozóny vydalo identickou pamětní 2-eurovou minci k 50. výročí Římských smluv. Celkový náklad dosáhl téměř 100 milionů kusů, přesto některé země jako Slovinsko (400 tisíc) nebo Lucembursko (180 tisíc) vytvořily vzácné varianty vyhledávané sběrateli.
Systém archivace podle Leuchtturm standardů
Alba Leuchtturm pro euromince využívají číslování podle katalogu Michel, který rozlišuje nejen země a ročníky, ale i konkrétní mincovny. Německé mince nesou značky A (Berlín), D (Mnichov), F (Stuttgart), G (Karlsruhe) a J (Hamburk), přičemž některé kombinace mincovna-ročník vykazují výrazné cenové rozdíly. Například 2-eurová mince z mincovny G z roku 2002 je o 40% vzácnější než stejný nominál z Berlína.
Praktické uspořádání umožňuje separaci běžných mincí od pamětních emisí, chronologické třídění podle data vstupu země do Eurozóny nebo tematické skupiny podle motivů národních stran. Kvalitní transparentní fólie s neutrálním pH zabraňuje korozi, zatímco popisná pole umožňují evidenci konkrétních variant včetně údajů o chybotiscích nebo vzácných výrobních odchylkách.