6 pence
Šestipencová mince patřila po více než čtyři století mezi základní kameny britského peněžního systému. Od své první ražby za vlády Eduarda VI. v roce 1551 až po definitivní zánik v roce 1970 prošla dramatickými proměnami - od těžkých stříbrných kusů vážících přes 3 gramy po válečné ocelové mince. Právě šestipencovky nejvěrněji dokumentují přechod Británie od stříbrného standardu k moderním slitinám, přičemž každá éra přinesla charakteristické změny v designu i složení kovu.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrná éra a královské portréty
Mezi lety 1551-1946 se šestipencovky razily ze stříbra s postupně klesající ryzostí - od 925 tisícin za Tudorů po pouhých 500 tisícin během první světové války. Mince váženily 2,83-3,01 gramu při průměru 19,41-21 mm podle konkrétní vlády. Nejhodnotnější jsou kusy Eduarda VI. a Marie I., kde se dochovalo pouze několik set exemplářů v lepších stupních zachování. Charakteristickým znakem všech šestipencovek je označení hodnoty "VI" či "VID" vedle královského portrétu.
Konstrukční revoluce let 1947-1967
Poválečné šestipencovky představují fascinující kapitolu - od roku 1947 se razily z mosazné slitiny 75% mědi a 25% niklu. Změna materiálu způsobila problémy s automatickými prodejními stroji, které nepoznaly nové mince. Náklad některých ročníků dosáhl rekordních čísel - v roce 1967 se vyrazilo přes 240 milionů kusů v očekávání desetinné reformy. Paradoxně nejméně běžné jsou roky 1952-1954, kdy se výroba dočasně snížila kvůli korunovaci Alžběty II.
Sběratelské zajímavosti a varianty
Mezi sběrateli jsou nejžádanější šestipencovky s chybami ražby - především zdvojené nápisy nebo posunuté štítky. Vzácností jsou také zkušební ražby z roku 1970, kdy se testovala možnost zachování nominálů před dezimalizací. Ceny kvalitních kusů z 16.-17. století dosahují desetitisíců korun, zatímco běžné exempláře z 20. století zůstávají cenově dostupné. Klíčem k hodnotě je především stav zachování a konkrétní ročník - rozdíly mezi jednotlivými lety činí často stovky procent.