2 cents
Americká dvoucentová mince představuje jeden z nejkratších měnových experimentů v dějinách Spojených států. Ražená pouze v letech 1864-1873, vznikla během občanské války jako odpověď na nedostatek drobných mincí a spekulace s niklem. Obsahovala 95 % mědi a 5 % cínu se zinkem, což ji činilo levnější než tehdejší niklové pěticentovky. Na averzu nesla nápis „IN GOD WE TRUST" – poprvé v historii amerického mincovnictví. Veřejnost ji však odmítala kvůli záměně s dvaceticentovkou, což vedlo k ukončení ražby po pouhých devíti letech.
Historické pozadí a vznik dvoucentovky
Dvoucentová mince vznikla na základě zákona z 22. dubna 1864 během prezidentství Abrahama Lincolna. Občanská válka způsobila masové hromadění stříbrných a zlatých mincí, zatímco lidé do oběhu pouštěli pouze měděné centy. Senátor John Sherman navrhl řešení v podobě bronzové dvoucentovky, která měla nahradit dva centy. Mince byla navržena Jamesem B. Lonacrem, hlavním rytcem americké mincovny, a její výroba probíhala výhradně ve Filadelfii.
Technické parametry a podoba
Dvoucentovka měla průměr 23 milimetrů a hmotnost 6,22 gramů. Složení představovalo 95 % mědi, 3 % cínu a 2 % zinku – stejné slitiny jako u velkého centu. Avers zobrazoval štít obklopený věncem s nápisem „UNITED STATES OF AMERICA" a poprvé v americké historii mottem „IN GOD WE TRUST". Revers obsahoval cifru „2" obklopenou věncem s nápisem „TWO CENTS". Hrana byla hladká, což minci odlišovalo od rýhovaných stříbrných nominálů.
Náklady ražby a vzácné ročníky
Celkem bylo vyraženo přibližně 45 milionů kusů dvoucentovek. Nejvyšší náklad měl ročník 1864 s 19,8 miliony kusů, zatímco nejnižší ročník 1872 dosáhl pouhých 65 000 exemplářů. Ročník 1873 existuje pouze v důkazních exemplářích – bylo jich vyraženo jen 600 kusů, což z něj činí nejvzácnější variantu. Drobné variety existují u ročníku 1864, kde rozlišujeme malé a velké motto „IN GOD WE TRUST".
Příčiny neúspěchu a ukončení ražby
Dvoucentovka se ve veřejnosti nesetkala s úspěchem ze tří hlavních důvodů. Její velikost a barva se příliš podobaly dvaceticentovce ražené od roku 1875, což vedlo k častým záměnám. Obchodníci ji odmítali přijímat a banky ji nevydávaly. Konečným důvodem bylo zlepšení dostupnosti niklových pěticentovek po skončení občanské války. Kongres oficiálně ukončil ražbu dvoucentovek 12. února 1873.
Investiční potenciál a sběratelská hodnota
Běžné ročníky v dobrém stavu se pohybují v rozmezí 20-50 dolarů, zatímco vzácný ročník 1872 dosahuje několik stovek dolarů. Důkazní exemplář z roku 1873 může překročit hranici 10 000 dolarů na aukcích. Dvoucentovky představují zajímavou investiční příležitost díky své historické výjimečnosti a relativně nízkým cenám oproti jiným americkým vzácnostem ze 19. století.