1792 - 1835 František I. (II.)
František I. (II.) vládl habsburským zemím v bouřlivém období napoleonských válek a velkých politických změn. Jeho třiačtyřicetiletá vláda (1792-1835) znamenala konec Svaté říše římské a vznik Rakouského císařství. Mincovnictví této éry zachycuje dramatické proměny – od tradičních tolárových nominálů přes nouzové ražby válečných let až po stabilizaci měny po vídeňském kongresu. Františkovy mince vznikaly v desítkách mincoven napříč monarchií, od Kremnice a Prahy po Vídeň a Benátky. Každá z nich nesla specifické mincmistrovské značky a odrážela regionální odlišnosti rozlehlé říše. Pro sběratele představují tyto kusy fascinující kombinaci historického významu a numismatické rozmanitosti.
Řazení produktů
Výpis produktů
Transformace říše ve světě mincí
Rok 1804 přinesl zásadní zlom – František II. se stal Františkem I. rakouským a jeho mince začaly nést titulatura nového císařství. Kremnické dukáty z roku 1805 již hlásají "FRANCISCVS I D G AVSTRIAE IMPERATOR", zatímco starší kusy z roku 1798 stále nesou označení "ROM IMP SEMP AVG". Tato změna se promítla do všech nominálů – od zlatých dukátů po měděné krejcary. Zvláště vzácné jsou přechodové ražby z let 1804-1806, kdy některé mincovny ještě používaly staré nástroje.
Válečné finance a stříbrný chaos
Napoleonské války vyčerpaly císařskou pokladnu a mincovnictví reagovalo drasticky. V roce 1811 proběhla měnová reforma, která znehodnotila vídeňské bankocetle na pětinu nominální hodnoty. Stříbrné dvacetikrejcary z let 1804-1807 obsahovaly 6,68 gramů stříbra 833/1000, ale po roce 1812 klesl obsah na pouhé 2,96 gramů při 500/1000 ryzosti. Mince z období 1813-1815 nesou stopy této inflace – tenčí plíšky, méně precizní ražba, častější použití mědi místo stříbra u drobných nominálů.
Mincovny a jejich charakteristické znaky
František I. provozoval nejvíce mincoven v dějinách Habsburků. Kremnice značila své výrobky písmenem "B", vídeňská mincovna neměla značku, pražská používala písmeno "C". Benátská mincovna razila do roku 1797 specifické zecchiny s lvem svatého Marka, po rakouském obsazení přešla na standardní dukáty. Miláno (značka "M") produkovalo italské liry, zatímco Nagybánya v Uhrách ("NB") se specializovala na zlaté mince. Každá mincovna měla své rytce – vídeňský Würth vytvořil ikonický portrét císaře pro pozdější období, zatímco kremnický Loos pracoval s jemnějšími detaily.
Technologické inovace doby
V roce 1818 Vídeň zavedla parní lis konstruktéra Uhlhorna, který umožnil přesnější ražbu a vyšší náklady. Předtím se používaly šroubové lisy s lidskou silou, což limitovalo velikost a kvalitu mincí. Nová technologie se projevila na tolárech z let 1820-1835 – dokonalejší okraje, ostřejší detaily, jednotnější tloušťka. Kremnice přešla na parní pohon až roku 1823, což vysvětluje rozdílnou kvalitu dukátů z první a druhé poloviny Františkovy vlády.
Investiční hodnota a sběratelský potenciál
Dukáty Františka I. patří mezi nejstabilnější investice v českém numismatickém prostředí. Kremnické kusy z let 1792-1835 rostly průměrně o 8,7% ročně během posledního desetiletia. Vzácnost jednotlivých ročníků kolísá dramaticky – zatímco v roce 1820 vzniklo přes 400 tisíc dukátů, ročník 1814 má náklad pouze 12 tisíc kusů. Tolary a jejich poloviny z českých zemí dosahují na aukcích trojnásobků katalogových cen, zejména kusy v zachovalosti XF a vyšší.