1619 - 1620 Slezské stavy
Vzpoura slezských stavů proti císaři Ferdinandovi II. v letech 1619-1620 představovala dramatickou kapitolu třicetileté války, která se zapsala nejen do dějin, ale i do numismatiky. Povstalecké stavy razily vlastní mince jako symbol své nezávislosti a legitimity. Tyto mince, ražené především v Opavě a dalších slezských městech, nesou portréty falckého kurfiřta Fridricha V. nebo alegorie svobody. Po porážce u Bílé hory v roce 1620 skončila tato epizoda, čímž se z těchto emisí staly vzácné doklady krátkého, ale bouřlivého období slezské autonomie.
Politické pozadí mincovních emisí
Po defenestraci v Praze roku 1618 se odboj proti Habsburkům rozšířil i do Slezska. Slezské stavy v čele s Karlem z Žerotína a Jindřichem Matyášem z Thurnu odmítly uznat Ferdinanda II. za českého krále a přihlásily se k falckému kurfiřtovi Fridrichovi V. Právě na tento politický akt reagovaly nové mincovní emise. Stavy potřebovaly prokázat svou suverenitu a schopnost vládnout - mincovní právo bylo jedním z nejdůležitějších regálů. Mince tak nesloužily pouze jako platební prostředek, ale především jako politická propaganda.
Ikonografie a symbolika povstaleckých mincí
Na líci mincí se objevuje portrét Fridricha V. s nápisem "FRIDERICVS DEI GRATIA REX BOHEMIAE", na rubu pak slezská orlice nebo český lev. Některé emise nesou alegorické postavy Víry, Spravedlnosti nebo Svobody. Zajímavým prvkem jsou i hebrejské nápisy na některých kusech, což odráží tolerantní náboženskou politiku povstaleckých stavů. Mince byly raženy převážně ze stříbra, ve jmenovitých hodnotách odpovídajících habsburskému systému - krejcary, groše a tolary. Kvalita ražby je proměnlivá, což dokládá improvizovaný charakter těchto emisí v době válečného chaosu.
Mincovny a technické aspekty
Hlavní mincovnou povstaleckých stavů byla Opava, kde působil mincmistr Jan Caspar. Menší množství mincí vzniklo také v Těšíně a pravděpodobně i v Olomouci. Technická úroveň odpovídá standardům doby - mince byly raženy ručně pomocí kladiv a razidel. Hmotnost tolarů se pohybuje kolem 28-29 gramů při ryzosti 750/1000. Krejcary váží přibližně 1,2 gramu. Zachované exempláře často vykazují nerovnoměrnou tloušťku a nedokonalé vystředění, což je typické pro válečné emise ražené za časového tlaku.
Vzácnost a sběratelská hodnota
Po porážce u Bílé hory bylo mnoho těchto mincí staženo z oběhu a přetaveno. Dochované kusy patří mezi nejvzácnější moravsko-slezské numismatické památky. Kompletní tolary se na aukcích prodávají za 50 000 až 200 000 korun, podle stavu a varianty. Krejcary a groše jsou dostupnější, přesto jejich ceny začínají na 5 000 korunách za průměrně zachované exempláře. Padělaná nebo falešná razidla z 19. století existují, proto je při nákupu nutná odborná expertíza. Autentické kusy lze poznat podle specifického složení kovu a charakteristických rysů ražby.