1564 - 1576 Maxmilián II.
Dvanáctiletá vláda Maxmiliána II. mezi lety 1564-1576 přinesla období relativní stability do habsburských zemí. Tento tolerantní panovník, který dokázal najít kompromis mezi katolíky a protestanty, nechal razit mince v tradičních nominálech - od drobných feniků až po reprezentativní tolary. Česká královská koruna pod jeho vládou vydávala jak stříbrné groše a krejcary pro běžný obchod, tak vzácné zlaté dukáty pro velké transakce. Maxmiliánovy mince vynikají kvalitní ražbou a pestrostí typů, což z nich činí vyhledávané sběratelské kusy s bohatým historickým významem.
Řazení produktů
Výpis produktů
Kremnica razila tento denár začátkem roku 1577, krátce po smrti Maxmiliána II. Billon s Madonou - symbol habsburské vlády v Uhrách.
Ovládací prvky výpisu
Habsburský panovník mezi tradicí a reformou
Maxmilián II. nastoupil na český trůn po svém otci Ferdinandovi I. v roce 1564 a vládl až do své předčasné smrti v roce 1576. Na rozdíl od svých předchůdců se vyznačoval náboženskou tolerancí - sám měl blízko k protestantské víře, přesto zůstal katolíkem. Tato jeho vlastnost se odrazila i v mincovnictví, kde pokračoval v tradičních vzorech bez radikálních změn designu.
Český mincovní systém za Maxmiliána II.
České království za vlády tohoto panovníka používalo standardní střední nominály. Nejčastější byly stříbrné groše o hmotnosti kolem 3 gramů a krejcary o hmotnosti 1,8 gramu. Pro větší platby sloužily tolary vážící přibližně 29 gramů čistého stříbra. Vzácnější byly zlaté dukáty o hmotnosti 3,5 gramu, které se razily především pro reprezentativní účely a zahraniční obchod.
Označení a charakteristické prvky
Mince Maxmiliána II. nesou obvykle nápis "MAXIMILIANVS II D G ROM IMP" a český státní znak s lvem. Na reversu často figuruje dvojhlavý habsburský orel nebo jednohlavý český lev. Kvalita ražby byla za jeho vlády velmi dobrá, což souviselo s pokračující modernizací mincoven. Kutnohorská mincovna zůstávala hlavním centrem produkce českých mincí.
Sběratelská hodnota a vzácnost
Maxmiliánovy mince patří mezi středně vzácné kusy. Běžné groše a krejcary se dají získat za několik tisíc korun, zatímco zachovalé tolary dosahují hodnot v desítkách tisíc. Nejcennější jsou zlaté dukáty, jejichž cena začíná kolem 100 000 korun podle stavu. Nejvzácnější jsou zkušební ražby a mince s chybami, které mohou dosáhnout několikanásobku běžných hodnot.