1419 - 1437 Zikmund
Válečná léta Zikmundovy vlády v Čechách přinesla mimořádné měnové emise. Mezi lety 1420-1436 nechal císař razit mince ve stříbře i zlatu, jejichž kvalita a hmotnost se přizpůsobovala dramatickým událostem husitských válek. Pražské groše z tohoto období vykazují charakteristické odchylky v ryzosti - od standardních 937/1000 až po nouzové kusy s obsahem pouhých 750/1000 čistého stříbra. Zikmundovy dukáty patří mezi nejhledanější kusy českého středověkého zlatnictví, s náklady nepřesahujícími několik tisíc kusů ročně.
Husitské války a jejich dopad na mincovnictví
Zikmundova éra představuje jeden z nejbouřlivějších úseků českého mincovnictví. Vypuknutí husitských válek v roce 1419 zásadně změnilo podmínky ražby mincí v českých zemích. Zatímco v prvních letech vlády pokračoval Zikmund v tradici kvalitních pražských grošů s obsahem 3,7 gramu stříbra, postupné vyčerpávání královské pokladny si vynutilo radikální úpravy. Od roku 1421 klesala hmotnost grošů na pouhé 2,8 gramu, ryzost stříbra kolísala mezi 750-850/1000.
Mincovna v Kutné Hoře, hlavní zdroj královských příjmů, změnila několikrát majitele během vojenských tažení. Tato nestabilita se projevila v nepravidelné kvalitě ražených kusů a častých změnách v ikonografii mincí.
Zlaté emise období 1420-1436
Zikmundovy zlaté mince představují numismatické vzácnosti s výjimečnou historickou hodnotou. Dukáty z let 1421-1423 vykazují hmotnost 3,5 gramu při ryzosti 986/1000, což odpovídá tehdejším evropským standardům. Jejich roční náklad nepřesahoval 2 000 kusů, což činí tyto mince mimořádně vzácnými. Charakteristickým znakem je lilie na reversu a Zikmundův profil s císařskou korunou na aversu.
Zvláštní pozornost zasluží poloviční dukáty z roku 1424, jejichž existence byla dlouho zpochybňována. Archeologické nálezy z poslední dekády potvrdily ražbu těchto kusů v celkovém nákladu nepřesahujícím 500 exemplářů.
Regionální ražby a jejich specifika
Během husitských bojů vznikly dočasné mincovny v Praze, Českých Budějovicích a dokonce v Bratislavě. Každá z těchích dílen vytvářela mince s drobnými, ale rozpoznatelnými odchylkami. Bratislavské groše z let 1431-1434 obsahují charakteristickou značku rytce Mikuláše, zatímco pražské kusy tohoto období vykazují hrubší opracování okrajů.
Sběratelsky nejcennější jsou mince s dvojjazyčnými nápisy - kombinace latiny a staré češtiny, která se objevuje na emisích z let 1428-1430. Tyto kusy vznikly pravděpodobně jako pokus o smíření s husitskými stanovisky.