100 francs
Stofrankové mince představují vůbec nejvyšší nominální hodnotu francouzského mincovnictví od roku 1870. První zlaté kusy z roku 1878 navazují na tradici napoleonských dvacetifranků, avšak s více než pětinásobnou hodnotou odrážejí hospodářskou sílu Třetí republiky. Emise pokračovaly přerušovaně až do éry prezidenta de Gaulla, kdy se 100 francs stalo symbolem francouzské grandeur v moderní podobě stříbrných pamětních ražeb z 80. let 20. století.
Řazení produktů
Výpis produktů
Ovládací prvky výpisu
Zlatá éra Třetí republiky 1878-1914
Zlaté stofrankové mince patří mezi nejexkluzivnější kusy francouzského mincovnictví. První emise z roku 1878 obsahovala 32,26 gramů zlata ryzosti 900/1000, tedy téměř o gram více než pět dvacetifranků dohromady. Ražba pokračovala nepravidelně - významné roky zahrnují 1886, 1889 (k výstavě) a 1900. Každá emise čítala maximálně několik tisíc kusů, což dnes činí tyto mince mimořádně vzácnými. Motivy zobrazují alegorii Francie nebo Marianne, dílo rytce Jeana-Baptista Daniela-Dupuise.
Přerušení a návrat ve 20. století
Po první světové válce se zlaté 100 francs přestalo razit až do roku 1929, kdy vznikla poslední zlatá série za Třetí republiky. Čtvrtá republika tuto nominální hodnotu obnovila až roku 1954 ve stříbře ryzosti 680/1000 s hmotností 30 gramů. Motivem se stala Victoire de Samothrace, skulptura z Louvru. Pátá republika pokračovala stříbrnými emisemi zejména v 80. letech - pamětní kusy k 100. výročí Sochy svobody (1986) nebo k bicentenáriu revoluce (1989) dosahují hmotnosti až 37 gramů čistého stříbra.
Sběratelský význam a autenticita
Ověření pravosti zlatých kusů vyžaduje kontrolu hmotnosti na desetinu gramu a magnetický test - pravé zlato je diamagnetické. Stříbrné kusy z 80. let jsou dostupnější, avšak pozor na falza z Asie s nižší ryzostí. Investiční hodnota zlatých exemplářů překračuje často padesátinásobek nominální hodnoty kvůli kombinaci vzácnosti a obsahu drahého kovu.