10 Rappen
Desetirappník představuje nejmenší nominální hodnotu moderní švýcarské měny od zavedení federální měnové reformy v roce 1850. Tyto drobné mince z niklem plátované mědi či čisté mědi procházely během více než 170 let existence několika významnými změnami v materiálu, podobě i hmotnosti. První ražby z roku 1850 vážily 3 gramy a nesly klasický erb s křížem, zatímco současné kusy od roku 2014 váží pouze 1,8 gramu díky moderní slitině.
Řazení produktů
Výpis produktů
Vývoj materiálu a technologií ražby
Desetirappníky prošly fascinující technologickou evolucí. Původní mince z let 1850-1876 se razily z čisté mědi o hmotnosti 3 gramy a průměru 20 milimetrů. V roce 1879 přišla první významná změna - přechod na měď-nikl-zinek s redukcí hmotnosti na 2,5 gramu. Nejdramatičtější proměna nastala v roce 2014, kdy švýcarská mincovna zavedla speciální slitinu z mědi pokryté niklem, čímž se hmotnost snížila na pouhých 1,8 gramu při zachování rozměrů.
Moderní ražební proces využívá pokročilé technologie včetně laserového gravírování hlavních razidel a počítačem řízeného lisu s přesností na setiny milimetru. Roční náklad desetirappníků dosahuje průměrně 8-12 milionů kusů, přičemž rekordní rok 1968 přinesl téměř 25 milionů exemplářů.
Motivy a jejich symbolický význam
Líc mince tradičně zdobí švýcarský federální erb s rovnoramenným křížem obklopeným dubovými větvemi - symboly síly a jednoty confederace. Nápis "CONF?DERATIO HELVETICA" odkazuje na latinský název státu používaný od napoleonských válek. Rub dlouhodobě obsahuje jednoduché číselné označení "10" s přídavkem "RAPPEN" a letopočtem ražby.
Zajímavostí jsou varianty s různými typy písma z 50. a 60. let 20. století, kdy se experimentovalo s modernějšími fonty. Sběratelé si obzvláště cení kusů z roku 1932 s výrazně ostřejším provedením křížového motivu a exemplářů z válečných let 1940-1945, kdy se kvůli úspoře materiálu používaly tenčí planchety.
Investiční potenciál a sběratelská hodnota
Ačkoli desetirappníky nejsou primárně investičním kovem, některé ročníky vykazují zajímavé zhodnocení. Klíčové jsou první emise z roku 1850 v zachovalém stavu, které dosahují hodnot 200-400 švýcarských franků za kus. Vzácné jsou rovněž kusy z roku 1909 s nákladem pouze 400 tisíc exemplářů.
Chybné ražby představují další sběratelskou specialitu. Dvojitý otisk z roku 1963 nebo exempláře s posunutým středem z 80. let minulého století mohou dosáhnout hodnot převyšujících tisíc franků. Pro běžné sběratele nabízejí atraktivní vstupní bod do švýcarské numismatiky s možností sestavit kompletní řadu od roku 1850 za rozumné finanční prostředky.