10 kopějek
Desetikopějkové mince ze sovětské éry představují fascinující kapitolu měnového vývoje SSSR v letech 1924-1991. Tyto drobné nominály prošly dramatickými změnami – od stříbrných kusů druhé poloviny dvacátých let přes měděno-niklové varianty třicátých let až po mosazné a ocelové emise pozdějších období. Právě 10 kopějek dokládají, jak politické otřesy, válečné krize a ekonomické reformy ovlivňovaly každodenní peněžní oběh obyčejných sovětských občanů.
Řazení produktů
Výpis produktů
Ovládací prvky výpisu
Vývoj složení a technologie ražby
Desetikopějkové mince SSSR procházely zásadními materiálovými změnami. V letech 1924-1931 se razily ze stříbra ryzosti 500/1000 s hmotností 1,8 gramu, což je činilo posledními stříbrnými drobnými mincemi v sovětské historii. Od roku 1931 přechází výroba na slitinu mědi a niklu, přičemž hmotnost vzrostla na 3,6 gramu při průměru 17,27 mm. Během druhé světové války a bezprostředně po ní (1942-1957) se kvůli nedostatku strategických kovů používala ocel plátovaná mosazí. Konečnou podobu získaly desetikopějkové mince v roce 1961 při Chruščovově měnové reformě – mosazné kusy o hmotnosti 2,5 gramu a průměru 17,3 mm vydržely až do konce SSSR.
Ikonografie a symbolika sovětské moci
Líc desetikopějkových mincí nesl konzistentně státní znak SSSR s obilnými klasy, kladivem a srpem, obklopený nápisem "Proletáři všech zemí, spojte se!" v šesti jazycích svazových republik. Zajímavostí je postupná modernizace znaku – zatímco kusy z dvacátých let měly ještě relativně jednoduchou podobu, od třicátých let přibývají detaily jako hvězda s kladivem a srpem nebo stuhy s nápisem SSSR. Rub zobrazoval nominál "10 ??????" v ozdobném rámečku s rokem ražby, přičemž typografie se měnila podle dobového vkusu – od klasicistní elegance dvacátých let po monumentální styl stalinské éry.
Vzácnost a sběratelská hodnota podle ročníků
Nejcennějšími jsou stříbrné kusy z let 1924-1931, zejména ročníky 1924 a 1925 s náklady pod 50 milionů kusů. Mimořádně vzácné jsou přechodné varianty z roku 1931, kdy se částečně razily jak stříbrné, tak měděno-niklové exempláře. Válečné ročníky 1942-1945 jsou zajímavé pro studium úsporných opatření – kvalita ražby je znatelně horší a objevují se četné varietátory v podobě přeražených čísel letopočtu. Poválečné emise až do reformy 1961 mají hodnotu spíše historickou než sběratelskou, zatímco moderní mosazné kusy z let 1961-1991 jsou dostupné ve většině ročníků s výjimkou některých regionálních emisí z osmdesátých let.