1 Pfennig
Nejmenší nominál císařského Německa – 1 Pfennig z let 1873-1916 – představuje fascinující svědectví každodenního života německé společnosti pod vládou tří císařů. Tyto drobné měděné mince, ražené ve čtyřech různých mincovnách, se staly nejpočetnějším platidlem říše. Pfennig 1873 dosáhl rekordního nákladu přes 400 milionů kusů, zatímco válečné ročníky 1916 jsou dnes vzácné kvůli nedostatku mědi.
Řazení produktů
Výpis produktů
Tři císaři na pfennigových mincích
Mince 1 Pfennig prošly vývojem během vlády Viléma I. (1871-1888), Fridricha III. (1888) a Viléma II. (1888-1918). Nejstarší kusy z roku 1873 nesou ještě stopy tradičního německého řemeslného mistrovství, zatímco pozdější ročníky ukazují pokrok v technologii masové výroby. Mincovna v Berlíně (A) razila nejvíce kusů, následována Mnichovem (D), Karlsruhe (G) a Drážďany (E).
Materiálová krize a válečné emise
Od roku 1873 do 1889 obsahovaly pfennigy 95% mědi, 4% cínu a 1% zinku. Během první světové války došlo k dramatickému snížení kvality – ročníky 1914-1916 obsahují až 70% zinku kvůli válečnému nedostatku mědi. Pfennigy z roku 1916 se zachovaly v minimálním množství, protože většina byla přetavena na válečné účely.
Sběratelské hodnoty podle ročníků
Nejcennější jsou pfennigy 1877-F a 1889-G s náklady pod 500 000 kusů. Vzácné jsou také kusy 1892-A ve vynikajícím stavu kvůli rychlému opotřebení mědi v oběhu. Naopak běžné ročníky 1873-1875 dosahují vysokých nákladů kolem 300-400 milionů kusů. Pfennigy s mincovním znakem F (Stuttgart) jsou obecně vzácnější než ostatní varianty.
Rozpoznání autenticity
Originální kusy mají ostře vyrytý německý orel s rozepjatými křídly a čitelný letopočet. Falza se poznají podle rozmazaných detailů peří na orlovi a nesprávného fontu čísel. Magnetický test odhalí moderní kopie – originály jsou nemagnetické díky měděnému složení.