1 Franc
Belgický frank představoval oficiální měnu království od roku 1832 až do zavedení eura v roce 2002. Mince o nominální hodnotě 1 frank procházely dramatickými proměnami - od stříbrných kusů z období Leopolda I. přes železné válečné emise až po měděno-niklové verze druhé poloviny 20. století. Každá epocha zanechala na těchto mincích svůj nezaměnitelný otisk, ať už v podobě královských portrétů, národních symbolů nebo materiálových změn vyvolaných hospodářskými krizemi.
Řazení produktů
Výpis produktů
Materiálová evoluce belgického franku
Prvotní ražba jednofrankovek v roce 1834 využívala stříbro ryzosti 900/1000 s hmotností 5 gramů podle standardů Latinské měnové unie. Po první světové válce nastala éra materiálových experimentů - nikl (1922-1935), zinek během německé okupace (1941-1947) a následně měděno-niklová slitina, která dominovala až do konce existence franku. Válečné roky přinesly také kontroverzní železné mince s antikorozní úpravou, které dnes patří mezi vyhledávané sběratelské kusy.
Královské portréty na frankových mincích
Ikonografie belgických franků věrně dokumentuje dynastii Sasko-Kobursko-Gothajskou. Leopold I. (1831-1865) zdobil první emise s klasicistním portrétem od rytce Josepha-Pierra Braemata. Leopold II. se objevoval ve třech různých podobách odpovídajících jeho věku, zatímco Albert I. preferoval vojenský profil připomínající hrdinství z první světové války. Baudouin I. představoval nejdelší numismatickou epochu (1951-1993) s postupným přechodem od mladistvého profilu k důstojnému panovnickému portrétu.
Vzácné ročníky a sběratelské priority
Mezi nejcennější patří zkušební ražby z roku 1833, válečné emise 1944-1946 a poslední ročníky před decimalační reformou 1960. Extrémní vzácnost vykazuje frank 1849 s nákladem pouze 12 000 kusů, zatímco masové ročníky 1960-1980 dosahují nákladů přes 50 milionů exemplářů. Sběratelé oceňují zejména přechodné roky měnových reforem a chybotisky s posunutými nápisy či dvojitými rázy.