1/2 Franken
Půlfrankové mince švýcarské federace představují jedinečnou kontinuitu v evropské numismatice – razí se nepřetržitě od roku 1850 až dodnes. Tyto stříbrné mince dlouho nesly podobu sedící Helvetie s kopím a štítem, od roku 1969 pak stojící postavu s alpskou krajinou. Jejich ryzost 835/1000 a hmotnost 2,5 gramu je činí zajímavými nejen pro sběratele, ale i investory orientované na historické stříbro. Moderní verze z měděno-niklové slitiny zachovávají tradiční motivy, přičemž některé ročníky dosahují překvapivě vysokých sběratelských hodnot.
Řazení produktů
Výpis produktů
Ovládací prvky výpisu
Stříbrné půlfrankové mince 1850-1967
První půlfrankové mince nové švýcarské federace se objevily v roce 1850 s motivem sedící Helvetie od rytce Antoinea Bovy. Tyto mince o hmotnosti 2,5 gramu a ryzosti 835/1000 obsahovaly 2,08 gramu čistého stříbra. Sedící Helvetia držela kopí s vlající chocholkou a opírala se o štít s švýcarským křížem, zatímco na rubu byl zobrazen nominál v dubovém věnci.
Výroba probíhala v mincovně v Bernu, později také v Paříži během období vysoké poptávky. Zajímavostí je, že některé ročníky jako 1857 nebo 1862 mají náklady pod 100 tisíc kusů, což je činí dnes velmi vzácnými. Poslední stříbrné půlfrankové mince byly vyraženy v roce 1967.
Přechod na měděno-niklovou slitinu
V roce 1968 Švýcarsko ukončilo ražbu stříbrných mincí a přešlo na levnější slitiny. Půlfrankové mince od roku 1968 se razí z měděno-niklové slitiny, přičemž si zachovaly stejný průměr 18,2 milimetru. Nový motiv od roku 1969 zobrazuje stojící Helvetii s alpskou krajinou v pozadí, dílo rytce Paula Burkarda.
Překvapivě některé moderní ročníky dosahují vysokých sběratelských hodnot. Například půlfranky z roku 1982 nebo 1984 mají náklady kolem 300 tisíc kusů, což je výrazně méně než obvyklých několik milionů kusů ročně. Tyto kusy se dnes prodávají za násobky nominální hodnoty.
Investiční potenciál a vzácné ročníky
Stříbrné půlfrankové mince z let 1850-1967 představují stabilní investici do historického stříbra. Při současných cenách drahých kovů obsahují stříbro v hodnotě přesahující nominál. Nejcennější jsou raná léta jako 1850, 1851 nebo vzácný ročník 1857 s nákladem pouhých 64 tisíc kusů.
Sběratelé oceňují především kusy v kvalitě UNC nebo dokonce proof verze určité ročníků. Ceny těchto kusů rostou dlouhodobě rychleji než inflace, zejména u ročníků s náklady pod 200 tisíc kusů. Moderní měděno-niklové verze zaujmou především kompletisty švýcarských sad.