1/2 franc
Půlfranky představují klíčový nominál francouzského desetinného měnového systému zavedeného po roce 1870. Po porážce v prusko-francouzské válce se Francie musela vyrovnat s obrovskými válečnými reparacemi, což se odrazilo i v mincovní produkci. Tyto stříbrné mince o hmotnosti 2,5 gramu a průměru 18 milimetrů se staly nepostradatelným drobným platidlem Třetí republiky. Jejich design překvapivě trval s minimálními změnami více než sto let, což z nich činí fascinující svědectví francouzských dějin od Napoleona III. až po éru eura.
Řazení produktů
Výpis produktů
Ovládací prvky výpisu
Napoleonův odkaz v nové éře
Půlfranky ražené po roce 1870 stále nesly stopy napoleonského desetinného systému z roku 1803. Obsahovaly 835 tisícin stříbra, což odpovídalo tradici francouzské měny, ale jejich produkce se musela přizpůsobit dramatickým politickým změnám. Po pádu Druhého císařství v září 1870 se mincovna v Paříži potýkala s nedostatkem kovů kvůli pruské blokádě a následnými reparačními platbami ve výši 5 miliard franků.
Technické provedení a varianty
Francouzské půlfranky tohoto období vykazují několik charakteristických rysů. Jejich hrana je hladká, na rozdíl od většiny vyšších nominálů s vroubkovanou hranou. Nejčastější typ zobrazuje na averze Marianne - symbol francouzské republiky, zatímco revers nese denominaci „1/2 FRANC" obklopenou dubovými a vavřínovými ratolestmi. Zajímavostí je, že některé ročníky byly raženy pouze v Paříži (bez mintmarky), zatímco jiné pocházejí z regionálních mincoven ve Štrasburku (BB) nebo Bordeaux (K).
Sběratelská hodnota a vzácnost
Mezi sběrateli jsou nejžádanější půlfranky z let 1871-1895 se Semeuse (Setbou) od rytce Oscara Roty, která se objevuje až od roku 1897. Nicméně právě nejstarší kusy z období 1870-1880 dosahují dnes nejvyšších cen díky svému historickému významu. Exemplář z roku 1878 v zachovalosti „tr?s beau" (velmi krásný) se prodává za 15-25 eur, zatímco stejný ročník v kvalitě „fleur de coin" (mincovní lesk) může dosáhnout hodnoty 80-120 eur.